Jak jsem (ne)čistil kanálek před kostelem…..(autor Jiří K. )

Jak jsem (ne)čistil kanálek před kostelem…..

           Jsa osloven při posledním úklidu kostela vedoucí naší skupinky Mirkou, zda bych nevyčistil kanálek  na odtok dešťové vody na prostranství před kostelem, hrdě a s nadšením jsem se k této činnosti přihlásil.

Hned po čtvrteční mši jsem obhlédl situaci, drátěným kartáčem a šroubovákem jsem očistil hlavice šroubů, zapuštěných do mřížek, vyrůstající tráva a rostlinky

ze zcela ucpaného kanálku dávaly tušit, že to nebude úplně jednoduchá operace….Při další návštěvě jsem použil speciální spray na uvolňování zarezlých

šroubení a těšil jsem se, že při další příležitosti šrouby demontuji, mřížky uvolním, vyjmu a odtokový žlábek vyčistím.

Mezitím se však z nebes spustily provazy deště a akci tudíž bylo nutno zopakovat….

Nicméně konečně došlo k činu – vyzbrojil jsem se nářadím z mé cyklisticko-ortopedicko-garážové skromné dílny a vypravil jsem se do Role. Při pokusu

povolit první šroub se ozval zlověstný vrzavý zvuk a světe-div se – trubkový klíč nevydržel nápor mých silných paží a bylo po akci….

Vypravil jsem se za kamarádem automechanikem, který mne vybavil patřičným kvalitním nářadím značky GOLA a s nadšením jsem se jal opakovat akci.

Opět již důvěrně známy postup-očistit kartáčem, nasprejovat, nasazuji profi nářadí – rozehraji své svalstvo horních končetin - A NIC!!!

V duchu pátrám, kdo že by mohl být patronem kanálníků či instalatérů, abych k němu vyslal střelnou modlitbu (to si matně pamatuji z dětství - babička mi vštěpovala - když budeš v úzkých, pošli střelnou modlitbu…) Až teď se zamýšlím  nad tím,  co má modlitba společného se střelbou……..

Klesaje na mysli, opouštím místo děje. Je mi přetěžko, když se mám pomalu smiřovat s tím, že jsem úkol neslnil a že to vzdávám…..  

Jdu se svěřit se svým neúspěchem ke kamarádovi-automechanikovi, ten je plný porozumění a má pro mne ještě jednu radu – nahřát fénem, tím se kov

trochu roztáhne a možná to půjde povolit…. Od dopoledne praží slunce, v odpoledních hodinách se vracím na místo činu, a ejhle – slunce jako nejlepší

přírodní fén svými paprsky ohřívá kov, nasazuji profi nářadí a šrouby postupně jeden za druhým povoluji - SLÁVA!!!

Poklepem a páčidlem odstraňuji mřížky a nastává „špinavá“ část práce – zahradnickou lopatkou vybírám zeminu a zetlelé listí, je toho pěkných 5 kýblů,

mezitím spousta mravenců a larviček mušek….

Přichází starší paní a ptá se mne: „Pane, koukejte tam ty mřížky vrátit, ne abyste je odnesl do sběrny….“

Myslím, že mé ujištění a zejména konstatování, že pan farář o tom ví, ji ukonejšilo a odchází celkem spokojeně…A pak už jen usadit mřížky, dotáhnout

šrouby, zamést a s uspokojením konstatuji, že se akce nakonec zdařila.

Sice miniaturní dílko, ale jsem rád, že jsem to nevzdal!!!

Mirko, hlásím – úkol splněn a čekám na další výzvy!!!!

                                                                                              Jirka K.