Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Kniha na měsíc září 2022 - Filip Hanuš Härtel: Tančit s protiklady

Kniha na měsíc září 2022 - Filip Hanuš Härtel: Tančit s protiklady



Filip Hanuš Härtel: Tančit s protiklady / Koncepce možného Boha v díle Richarda Kearneyho

Vydalo nakladatelství Karolinum v roce 2022 (1. vydání), ISBN: 978-80-246-4872-9, str. 166

 

kniha na měsíc 2022 obr.jpgFilozofa Richarda Kearneyho známe z jeho poutavého románu Samův pád (NLN 1996), ve kterém prostředky krásné literatury zpracovává výsledky svého přemýšlení o obsazích víry v Boha a o vztazích Boha a člověka. Kearneyho odborná práce není v Česku zatím příliš známá a byla pouze zmiňována v poznámkách pod čarou v teologických článcích. To se rozhodl změnit mladý teolog a učitel Filip H. Härtel, který Kearneyho a jeho myšlení učinil hrdiny své podařené disertační práce. Knižně vydaná práce s nadšením a s nemalým jazykovým nadáním představuje hlavní myšlenky koncepce „možného Boha“, zmiňuje i její slabé stránky a nabízí možnosti jejího dalšího rozvoje.

Kearney se narodil v irském Corku v katolické rodině. Studoval filozofii u Charlese Taylora a Paula Ricoeura, kteří ho ovlivnili m.j. svým zájmem o pomezí filozofie a teologie a o proměnu vnímání Boha moderním člověkem. Kearney je ekumenicky orientován a svůj zájem o možnosti mediace dlouhodobých sporů mezi komunitami využil svou účastí na úspěšném uspořádání vztahů v Severním Irsku.

Kniha o jeho díle je rozdělena na tři části (a dále úvod a závěr). V první části Bůh jako možnost se vysvětlují hlavní rysy Kearneyho myšlení. Kearney se snaží o střední pozici mezi náboženským dogmatismem a militantním ateismem a dále mezi metafyzikou (s precizováním výpovědí o Bohu) a negativní teologií (s jejím uctivým mlčením o Bohu). Snaží se vysvětlit, proč není nezbytné si mezi krajními pozicemi vybírat a že krajní pozice jsou příležitostí pro vytvoření prostoru dialogu, pro obohacování jinak se vylučujících myšlenkových a věroučných pozic. Jde o postoj, podle kterého není na místě hovořit tak, že Bůh je, či Bůh není, ale o tom, že Bůh může být. Teprve tím, že člověk akceptuje Boží nabídku na spolupráci se Bůh stává plně Bohem a člověk plně člověkem. Bůh člověka potřebuje pro své dílo a člověk bez Boha ztrácí možnosti svého naplnění. Druhá část Boží sebevydání se věnuje Teologii smrti Boha, teologii kříže a eucharistii. Zejména eucharistie je pro Kearneyho myšlení ústřední. Dialogické myšlení upozorňuje na slavení uprostřed všednosti, na vlomení Božského do lidského, setkání transcendentního s hmotným a posvátného se všedním. Ve třetí části Bůh, člověk a pohostinnost se zabývá cizincem, hostitelem a mezemi pohostinnosti. To vše v dialogu s J. Derridou, který odmítal, že by pohostinnost měla mít z povahy věci omezení. V závěru autor s ohledem na své angažmá hudebníka a sbormistra zmiňuje některé cesty pro další rozvíjení koncepce možného Boha za použití hudby a zpěvu.

Pokud nás zaráží některé výpovědi o Bohu a modlitby našich sester a bratrů, může nám kniha pomoci se vyznat v sobě i v druhých včetně rozhodnutí pro další směr putování ve spolupráci s Bohem.

Ukázky:

Str. 18: „Netvrdím, že Bůh je, ani že není, nýbrž že může být.“ Tak zní výchozí teze Kearneyho knihy The God Who May Be. V jeho pojetí není Bůh daným faktem, nýbrž nabídkou, která čeká na odpověď člověka. Bez něj není Bůh plně Bohem, stejně tak člověk bez Boha není plně člověkem. Možný Bůh nepředstavuje svrchovanou sílu, nýbrž někoho, kdo ve spolupráci s lidmi proměňuje svět, uzdravuje jeho zranění a činí zdánlivě nemožné možným. Takto lze v nejhrubších obrysech načrtnout Kearneyho projekt usilující o znovuobjevení hloubky a dynamičnosti křesťanské víry. Právě hloubka a dynamičnost charakterizují filosofický základ tohoto „kearneyovského obratu“. Proč bychom ale měli zčistajasna začít přemýšlet o Bohu jako o možnosti? Kearney vychází ze starého aristotelského rozlišení skutečnosti a možnosti. Ve své Metafyzice vymezuje Aristotelés skutečnost jako to, co opravdu je, možnost jako něco, co ještě plně neexistuje, ale může se skutečným stát.

Str. 57: V první kapitole bylo představeno pojetí možného Boha jako způsob, jímž se Kearney snaží zachytit specifika Božího působení ve světě a ve vztahu k člověku spolu se zachováním jeho transcendence. Možný Bůh vstupuje do vztahů se stvořením paradoxním způsobem. Zůstává jiným, nedisponovatelným, přesto s člověkem počítá jeko s nepostaradatelným partnerem. Kearney tento vztah tematizuje jako vztah touhy a jako zaslíbení, výzvu pro člověka, aby se na Božím díle podílel… Možný Bůh se podle Kearneyho v životě člověka objevuje – respektive může objevovat – jako ana-theos, Bůh, který znovu a nově působí v každodenních drobných záležitostech našeho života a dává jim nový směr. Důraz na každodennost, nikoli velkolepost Božího působení, je pro Kearneyho práci s těmito moivy typický. Má-li být svět proměněn k lepšímu, pak je to podle Kearneyho možné jedině skrze milost, nikoli skrze suverenitu. Proto rád hodoří o Bohu malých věcí, Bohu mikroeschatologie.

Str. 116: Základem pro nahrazení nepřátelství pohostinností je podle Kearneyho přijetí jinakosti; tedy ani její odmítání, ani bezmezná adorace. Nejsnáze tak, že si představíme sebe sama na místě druhého a jeho naopak na svém. Význam prvního kroku spořívá v tom, že vidím v druhém stejně autonomní lidskou bytost, jakou jsem já – vmyslím-li se do druhého, nemohu jej nenávidět. V imaginaci se druhému otevírám, ale nevlastním jej. Druhý krok spočívá v tom, že si uvědomuji, nakolik jsem sám v sobě jiný. Ve smyslu otázek, kterým nerozumím, zraněním, která potlačuji, nebo je promítám druhého a u něj odmítám.

Str. 129: Jak si něco takového, jako je trojčlenná antinomie, představit? Nejsnazší způsob je podívat se na antinomické vazby možnosti k ostatním dvěma pojmům. Ve vztahu ke skutečnosti se sice možnost ukazuje jako přiměřenější způsob, jak o Bohu přemýšlet, ale nelze říci, že možný Bůh nahrazuje skutečného Boha. Vzhledem k tomu, že možný Bůh také skutečně je, není možnost oddělená a oddělitelná od skutečnosti. Důsledkem je rošíření pojmu možnosti, nyní v sobě zahrnujícího pojem skutečnosti: Bůh, který skutečně je, není statický, nýbrž dynamický, není uzavřený v nějakém systému. Lingvisticky řečeno, Bůh může být dokonalý, aniž by byl dokonavý.

 

Zdroj obrázku: https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501329/bmid_tancit-s-protiklady-xGS-501329.jpg