Nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 1. neděle postní

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: ‚‚Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
Bůh dodal: ‚‚Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo."




2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní !
Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

EVANGELIUM Mk 1, 12-15
Slova svatého evangelia podle Marka.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: ‚‚Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

Postní doba není trápení člověka nebo cvičení v sebezáporu, nýbrž především cesta k Bohu, zvláštní příležitost k setkání s Bohem, přiblížení k Bohu. To je její smysl. A zároveň je přípravou na slavnost Velikonoc a slavnost našeho definitivního setkání s Bohem.

Evangelium píše o Ježíšově pobytu na poušti a o jeho pokoušení ďáblem. Tato událost se udála bezprostředně před Ježíšovým vystoupením na veřejnost v Galileji a byla zřejmě přípravou na toto působení. Pokušení každopádně patří k duchovní zkušenosti každého z nás a obzvláště v postní době bychom se jím neměli výrazně zmítat, umět mu čelit. Musíme neustále odolávat modlám. Právě v postní době se máme mnohem intenzivněji cvičit v duchovním zápolení.

Pro Ježíše ale bylo zásadní rozhodnutí zřejmě při vyvrcholení Ježíšova života v Jeruzalémě na kříži. Tam podstoupil nejpodstatnější pokušení: přijmout smrt na kříži a mesiánské poslání pro celý svět, nebo to všechno odmítnout, sestoupit z kříže a žít normální život jako každý jiný. On musel a hlavně chtěl pro nás zemřít, aby mohl žít navěky.

Co znamenala pro Ježíše a pro jeho veřejné působení tato zkušenost se čtyřiceti dny na poušti? Klid, blízkost Boží, jasné vidění, koncentraci, ticho.

Je těžko říct, zda v tomto pouštním čase převážily pro Ježíše negativní nebo pozitivní zkušenosti. Je ale zřejmé, že tento čas ticha a vzdálení se od ostatního světa byl pro jeho osobnost posilou. Po této pouštní zkušenosti začíná své veřejné působení s plnou silou a pevností, naplněn silou Ducha. Zdá se, že Ježíš teprve na základě tohoto času usebrání nachází sílu k tomu, aby svůj úkol realizoval.

Ježíšova zkušenost musí platit i pro nás. Jen ten, kdo si udělá čas pro sebe a sám sebe pozná, dokáže smysluplně využít svůj čas pro druhého. Ten, kdo je neustále v akci a nedopřeje si nikdy klidu, skončí jednou vyčerpán, bez síly a bez orientace. Neustálá akce může být horlivostí pro Boží království, ale může také být snahou uniknout sám před sebou a před vlastními problémy a před vlastní nejistotou či prázdnotou. Člověk se snaží zaplnit prázdnotu horečnou činností.

Těžko můžeme odejít na poušť, ale třeba by mohla naše velká zkušenost s pouští začít tím, že si člověk každý den dopřeje chvilku času pouště pro Boha a pro sebe.

Netrhejte svá roucha, nesypte na sebe popel. Odeberte se do své komůrky, popovídejte si se svým Stvořitelem a čerpejte z Jeho lásky.

                                                                                                                                                                           Jiří Rezek