Nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 32. neděle v mezidobí

Boží království, moudrost a pošetilost.

Boží království, nebo také nebeské království je jeden z klíčových pojmů u sv. Matouše. Ke skutečnosti nebeského království se sv. Matouš vrací mnohokrát.

Podobenství vždy srovnává známou skutečnost s něčím neznámým. Pomáhá nám pochopit duchovní pravdu na základě běžných předmětů, událostí a vztahů. Podobenství vybízí posluchače k objevování pravdy a současně ji zahaluje před těmi, kteří jsou příliš líní nebo zatvrzelí, nechtějí naslouchat. Kdo pravdu upřímně hledá, tomu ji podobenství objasní. Musíme být ale opatrní, abychom se z podobenství nesnažili vyčíst něco, co neříkají. Všechna podobenství zdůrazňují jednu klíčovou myšlenku, pokud v nich Ježíš neřekl něco jiného.

V Matoušově evangeliu najdeme mezi Kristovými podobenstvími celkem 7 podobenství, ve kterých Ježíš říká: „nebeské království se podobá…, nebeské království je jako…. To znamená, že nejsme schopni jednoduše definovat skutečnost nebeského království a že se nám skrze tato podobenství poodhaluje tajemství nebeského království, které nás nejen udiví svou hloubkou, ale i dynamičností.

Obsahuje všechno, co je posledním smyslem stvoření a dějin. Ježíšovy zázraky jsou znameními tohoto království. Boží království je tedy v tomto smyslu – odstraněním všeho, co činí lidský život těžkým, jako je vláda hříchu, nemoci, smrti, ďábla – a příchodem všeho, co způsobuje člověku radost a štěstí: věčný život, pravý mír a Boží synovství. Je to skutečnost, která je v Matoušově evangeliu představována s naléhavou prvořadostí. Ve 33. verši 6. kapitoly čteme u Matouše:

Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno.

V pozemské skutečnosti bude Boží království vždy jenom semínkem (Mt 13,31-32), kvasem (Mt 13,33) či obilným zrnem (Mt 13,4-8), ohroženým špatnou půdou a nepříznivými vlivy okolí. Teprve na konce časů bude velkým stromem, prokvašeným těstem – a přinese velkou úrodu. Musíme se ale přičinit – vytvořit podmínky pro růst.  Jak vidíme v Matoušově evangeliu – v duchovní oblasti znamená Boží království odpuštění hříchů a Boží dětství, znamená lásku bez rozdílu národností, rasy, jazyka, znamená nadpřirozené prvky duchovního života, o nichž hovořil Pán v horské řeči.  Boží království není pouze soukromým a vnitřním darem, a bylo by osudným zúžením jeho rozsahu, kdybychom vynechali vztah Božího království ke světu, společnosti a spravedlivým tělesným potřebám člověka.

A jak s tím souvisí moudrost a pošetilost? Je dobré si všimnout, že moudré panny byly prozíravé. Moudrost je tady i prozíravost. Není to tedy otázka inteligence a vzdělání. Olejem je míněno DOBRO a lampami PRAVDA?

O tom, které panny jsou moudré a které pošetilé, není rozhodnuto předem. O své moudrosti či pošetilosti rozhodují samy panny svým postojem, neboli životem na zemi.

V čem spočívá tato zaslepenost či moudrost, nám pomůže pochopit ještě jeden text. Stejná dvojice slov, kterou Ježíš charakterizuje pošetilé a moudré panny, je v Matoušově evangeliu použita i na jiném místě. Je to v podobenství „O dvou stavitelích“ (Mt 7,24-26).

Ten, kdo naslouchá Ježíšovu Slovu a uskutečňuje je v životě se podobá moudrému muži, který si postavil svůj dům na skále.

Naopak ten, kdo Ježíšovo Slovo poslouchá, ale neuskutečňuje je, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Ani zde není moudrost a hloupost dána podle inteligence, vzdělání nebo talentu. Moudrost i pošetilost je životní postoj, přičemž „počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem" (viz Př 9,10). Toto rozlišení bývá někdy dáváno do souvislosti s textem, ve kterém se rozlišuje mezi tím, kdo pouze říká Pane, Pane, a tím, kdo naproti tomu činí Vůli Otce (7,21-23).

Pán prozkoumává nejhlubší nitro člověka. Kde nalezne v nitru Pravdu (Lásku) a z ní vyplývající život v dobru, nalézá „Moudrou pannu“, která s Ním smí vstoupit do „Nebeského království“.

Jestliže žijeme či spíše vegetujeme jen jako pošetilé panny, může nastat chvíle, kdy už bude pro nás příliš pozdě, nestihneme už nakoupit nový olej.  Nedělali jsme při tom nic zlého, jen jsme nevědomě žili – nebo vegetovali?

Úspěšný zbytek roku přeje

Jiří Rezek                                                                         12.11.23