Nedělní zamyšlení Marie Z. - 4. neděle v mezidobí

2. ČTENÍ 1Kor 12,31-13,13
Nyní trvá víra, naděje a láska; ale největší z nich je láska.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
    Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
    Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.

Čtení o lásce Kor 12,31-13 bývá často čteným textem při svatbách, jeho část bývá i na svatebních oznámeních. Láska je ten nejdůležitější a nejkrásnější důvod k manželství, ale láska o které Pavel mluví je láskou komplexnější. Je vztahem ke svým bližním v rodině, přátelům, kolegům, sousedům, lidem vzdáleným, i vztahem sám k sobě. Jak těžké je pochopit, že se máme modlit za své nepřátele, že máme milovat i ty, co nás nenávidí. Přiznáme-li si, že láska je největší tajemství našich životů a Bůh je láska, pak naše víra je darem a tento dar je nadějí pro náš život.  Člověk potřebuje ve svém životě ideál, který ho přesahuje. Mýty a náboženská učení byly dlouho klíčem k vysvětlení okolního světa. Změnu přinesla až věda. Mnohé otázky jsou dosud nezodpovězeny a zůstaly tajemstvím, možná navždy.

„Co je důležité, je očím neviditelné,“ říká A. de Saint-Exupéry ústy malého prince.    

Láska nikdy nepřestává.  Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
    Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.