Nedělní zamyšlení Michala Maglii - 33. neděle v mezidobí

Vážení přátelé,

k dnešnímu zamyšlení byly tři čtení, které uslyšíte v neděli 19.11.2023. Vidím v nich souvislosti, první je krásná chvála řádné ženy Př 31,10-13.19-20.30-31, druhé poněkud stresující o příchodu Pána jako zloději v noci 1Sol 5,1-6, pár slov napíšu k evangeliu Mt 25,14-30, tak sem kopíruju jen to:

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:

„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ,Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'

Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ,Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'

Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'

Pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

V Matoušovi jde o pasáž, kde se objevují příběhy týkající se konce věků, posledních dnů. Tento příběh a i předchozí o družičkách s lampami (Mt 25,1-13) končí pro některé aktéry ponuře, některým družičkám zůstanou dveře na svatbu zavřeny a třetí služebník má být vyhozen do temnot, kde je pláč a skřípění zubů. Teď bych chtěl z příběhu vypíchnut několik momentů. Služebníkům jsou rozdány hřivny podle jejich schopností. Ne všem stejně. Dva služebníci hřivny investovali, jeden svoji jedinou hřivnu zakopal do země. Pán se vrátil až po dlouhé době. Úspěšní investoři byli pochváleni za to, že spravovali málo, a přitom věrně. Je jim za to přislíbena nějaká další správa v hojném rozsahu. Třetí služebník vrací, co do správy dostal. Vysvětluje to strachem, který pramení z jeho mínění o Pánu – má být tvrdý, sklízí, kde nesel, a sbírá, co nerozsypal. Pán by chtěl alespoň úrok. Závěr je na první čtení nepochopitelný. Hřivna třetího služebníka má připadnout tomu nejúspěšnějšímu, protože kdo má, bude mít ještě víc, a kdo nemá, bude mít ještě míň nebo spíš vůbec nic.

Z podobenství je asi srozumitelné, že hospodář jen Bůh a služebníci jsme my, lidé. Co jsou hřivny? To budou dary, které jsme do života dostali, naše schopnosti, vlohy a obecně také příležitosti, které jsme dostali a dostáváme. Pro úplnost hřivna bylo platidlo, dle vyjádření teologa Jiřího Beneše v roce 2005 mohlo 10 hřiven představovat něco kolem 3 mil Kč. Náš potenciál není náš v tom smyslu, že ho máme možnost užívat po dobu svého života. Jsou to dary, které máme využít a rozvíjet pro svět, pro druhé lidi. Tyto dary dokonce máme šířit do světa tak šikovně a vydatně, aby měly užitek, aby se rozmnožily a v hojnější podobě se vracely. Tedy máme potenciál investovat, ne ho mít, ale poslat ho dál. Chce to dokonce odvahu disponovat s tím, co jsme dostaly. Hospodaříme s cizím a podnikáme s tím. Ale je v tom i známý vzkaz nebát se, to je nebát se projevit důvěru, když nám důvěra byla svěřením prostředků projevena. A takto se máme osvědčit po dlouhou dobu, po celý život, protože Pán se vrací po dlouhé době. Kdo jsem já? Kdo jsou ostatní? Co je svět a moje úloha v něm? To všechno se měří mírou mé ochoty investovat do světa, do druhých lidí, v nich se pak vidím v té míře, co jsem v důvěře ze sebe vydal.

Co s třetím služebníkem? To se dostáváme k těm nepochopitelným částem. Ona už je jedna na začátku, kdy by se mohlo zdát nespravedlivé, že rozsah důvěry Pána se řídí schopnostmi jednotlivých služebníků. Je to přece on a nikdo jiný, kdo schopnosti rozděluje. Pak ale podle nich projevuje důvěru a svěřuje. A neměl by dát i tak každému stejně? Ale podívejme se na drsný konec podobenství. Nejneschopnější služebník hřivnu zakopal, ukryl ji. Učinil tak ze strachu, protože má představu, že jeho pán je tvrdý a sklízí, co nezasel, proto ji zakopal a vrací pánovi. Dalo by se zde očekávat, že mu pán jeho představu začne vymlouvat, třeba takto: No to jsi se ve mě spletl, takový nejsem! Ale stane se opak, on mu představu potvrzuje – věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, označí ho za líného a požaduje alespoň úrok. I tak, i když se pána bál, se měl starat o rozmnožení svěřeného statku. Tento služebník zklamal, pán mu odnímá jedinou hřivnu a věnuje ji tomu, kdo má deset hřiven. A nakonec nepřijatelná slova: každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů. Jiří Beneš tuto pasáž vysvětluje tak, že Pána Boha v hrsti nemáme, naše představy o Bohu nejsou případné, nemáme vytvářet vzorce, jaký Bůh je a jaký není. Hospodinovo pojetí spravedlnosti nelze odezřít z nějakého předchozího jeho chování nebo z nějakých obrazů, které o Bohu my máme. Bůh se chová zcela spontánně a svobodně – nezávisle na představách nebo očekáváních, které my o něm máme. Se všemi investicemi, které Bůh do nás vložil, bychom měli hospodařit, užívat je, posílat je dál. Třetímu služebníkovi v tom zabránila nějaká představa o Bohu, v jeho případě představa o zlém Pánu, ale na tom nezáleží, prostě přisoudil Bohu nějaké vlastnosti, a proto nekonal, co měl. Nebojme se, Bůh je milostivý, nejsou tady žádní skuteční tři služebníci a není žádný pláč a skřípění zubů. Je to jen podobenství, ve kterém bylo v této pasáži navázáno na lidskou představu o Bohu. Představuješ si Boha jako krutého pána? Fajn, tady máš. Ale nejen že jsou tyto vzorce úplně zbytečné, ale navíc mohou zmást v tom, co je důležité – třeba zde právě vydat se světu, být prospěšný. Třeba výpověď o tom, že Bůh by nás přeci neuvedl v pokušení, se mně zdá právě taková.

Hezkou neděli přeje Michal Maglia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Bene%C5%A1_(teolog)

https://temata.rozhlas.cz/podobenstvi-o-hrivnach-8024613