Ratolesti bez kmene - nedělní zamyšlení Miroslavy D., 5. neděle velikonoční

EVANGELIUM Jan 15, 1-8
Já jsem pravý vinný kmen.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
,,Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu)ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

Pacient přede mnou skoro svítil jako nazelenalý citron – tak těžkou měl žloutenku. Od minulé návštěvy v obličeji zase ztratil svaly a podkožní tuk. Takže když promluvil, zdály se jeho zuby nepřiměřeně velké a proti žloutenkou změněné barvě kůže nepřirozeně bělostné. Vytiskla jsem mu zprávu a recepty a doporučení na interní ambulanci, kam jsem ho posílala k zajištění drenáže žlučových cest uzavřených nádorem slinivky. Když jsem mu podávala ruku a loučila se s ním, byla jsem si v duchu jistá, že už ho znovu na ambulanci neuvidím. Zdálo se mi absurdní, že by se měl dožít dalšího plánovaného termínu kontroly. Když za sebou zavřel dveře, tak jsem ho v duchu důkladně oplakala. Řekla mu své sbohem. V rámci psychohygieny. Znala jsem ho asi rok, i jeho manželku a děti, dovolil mi trochu nahlédnout do svých trápení. Nemohla jsem ho oplakávat, dokud neodešel. Žádný pacient si nezaslouží, aby při pohledu na něj lékař začal vzlykat. Pak jsem sáhla po následujícím čekajícím chorobopisu a zavolala dalšího pacienta.

Asi po 20 minutách práce s novým pacientem se ozvalo klepání na dveře. Přerušila jsem tok řeči přítomného pacienta, omluvila se a šla otevřít. Utrpěla jsem menší šok. Za dveřmi stál ten, kterého jsem před chvílí v duchu přemístila do nebe a vymazala jeho přítomnost v tomto světě.  A to zřejmě velmi důkladně. Zmateně jsem se na něj dívala. Zmrtvýchvstalý se na mne usmál svými bělostnými zuby a vysvětlil, že ho za mnou poslali zpátky z lékárny, protože jsem udělala chybu v receptu.

Když jsem se začala školit v oboru algeziologie, brzy jsem pochopila, že nabytí potřebných medicínských znalostí bude jen menší část toho, co si budu muset osvojit. Nechápala jsem, jak ostatní stážisti a kmenoví lékaři mohou emocionální dopad profese vydržet. Zdálo se mi, že jsem jediná, kdo si s tím hravě a bezstarostně neporadí. Začala jsem v kapse pláště nosit silné větrové žvýkačky a vždy jsem jednu strčila do úst a začala kousat, když má empatie dosahovala nebezpečných hodnot. Nebo preventivně, před cestou na riziková území typu dětská hematoonkologie. Zahlcení dýchacích cest šokující chutí extra strong žvýkaček a nutnost bojovat o  opatrný nádech i přes štiplavou chuť mne vracely od emocí zpátky k rozumu. Časem má spotřeba žvýkaček klesla.

Bylo mi záhadou, kde při každodenním setkávání se s blízkostí smrti berou vyrovnanost moji kolegové z oboru algeziologie. Nesetkala jsem se s žádným věřícím algeziologem.  Svoji práci vykonávali výborně, laskavě a někteří již mnoho let. Křesťanství nepostrádali.

A stejně tak ho nepostrádá velká část obyvatel naší společnosti.  Máme vyspělý sociální stát, rozvinutou zdravotní péči i systém sociálních služeb. Každého člověka vnímáme jako osobu s jeho důstojností a od ní se odvíjejícími lidskými právy. Jenže naše společnost a celá euroatlantická civilizace byla do své podoby zformována právě křesťanstvím. Respekt k člověku a k jeho svobodě vychází ze židovsko-křesťanské antropologie. S podivem tak můžeme říci, že euroatlantická civilizace ve svých strukturách vlastně realizovala evangelium. Proto k nám proudí zástupy uprchlíků z míst, kde se evangelium neuchytilo.

Jenže zatímco se smíme těšit z výhonků křesťanství, původní kořeny a kmen jsme již přestali potřebovat. Naše společnost není bezbožná, ale přestala už potřebovat Boha. Nahradil ho sekulární humanismus. Křesťanství ztratilo svou společenskou relevanci.

Katolická církev sebevědomě vyhlašuje každoročně Světový den nemocných. Pracuji v nemocnici už 25 let a nikdy jsem se tam s nějakým Světovým dnem nemocných nesetkala. Neznám nikoho z nemocničního personálu, kdo by o takovém dni slyšel. Možná to církev slaví s nemocnými, ale se zdravotníky rozhodně ne.

Biskup Tomáš Holub musel letos na velikonoční vigilii vysvětlovat přivolaným strážníkům, proč má v úmyslu rozdělávat neohlášený oheň venku před plzeňskou katedrálou. Bylo pro ně novinkou, že tak tomu činí křesťané už stovky let. A ani toto vysvětlení nepřineslo úctu policistů, naopak následovaly další telefonáty, než byl oheň konečně povolen.

Dnešní kapitola Janova evangelia hovoří o bytostném spojení Ježíše a nás učedníků. Používá k tomu metaforu vinného keře. Ratolest nemůže být bez kmene. Ovocem tohoto spojení je láska, což se dozvíme, pokud dočteme patnáctou kapitolu Janova evangelia až do konce. V žádném z náboženství kromě křesťanství Bůh nebyl Láskou. Za tento obraz Boha vděčíme Ježíšovi. Prohlášením, že Bůh nechce oběti, ale milosrdenství, si podepsal rozsudek smrti. Za tento svůj obraz Boha položil život.

Já Ježíše potřebuji. Jedním z důvodů je, že bych bez Něj nemohla vykonávat svou odbornou práci. Nestačí mi jen univerzální humanismus. Chci milovat konkrétní osobu. Potřebuji slyšet krásná, silná, inspirující slova. A také potřebuji vidět kostely a katedrály, nejen nemocnice či ústavy, kde se o mne hezky postarají. Nebo obchodní centra, která vybírají příspěvky na opuštěné a týrané pejsky.

A jsem ráda, že mohu pacientům říkat sbohem a na shledanou. A pokud se na shledanou bude jednou týkat i mne, budu se těšit.

 foto Magdalena J.: Vinice v Botanické zahradě v Troji, Praha, srpen 2023, duben 2024

Zdroje:

HERYÁN, Ladislav a VAĎURA, Petr. Země bez obzoru. Vydání druhé. Rozhovory nad Biblí. V Praze: Vyšehrad, 2018.

HERYÁN, Ladislav. Exotovy zápisky. Praha: Portál, 2024.