U Pospíšilů bylo zase pořádně veselo, po roce se tam totiž konal farní pobyt. Pro letošní rok se sešlo okolo třiceti loupežníků, deset praktikantů a tři hlavní vedoucí. Tématem se stali loupežníci, což pro některé z nás bylo poněkud nostalgické, toto téma totiž nesl i tábor úplně první. Pobyt byl zahájen standardně výrobou vlajek a vymýšlením pokřiků, které nás pak doprovázely na každodenním nástupu. Letošní měnou byl loupežák, ty děti dostávaly na konci dne, podle toho, jak bodovaly ve hrách. A opět bylo jen na nich, zda si budou šetřit na závěrečnou aukci, nebo chtějí mlsat v táborovém bufetu. Již tradičně jsme se s loupežníky vydali do ulic, letos se naším útočištěm stalo město Klášterec nad Ohří, kde děti dostaly za úkol posbírat co nejvíc razítek, měnit věci a získat pár malůvek. Z tradičních táborových her nesměli samozřejmě chybět piráti a vlajky. Ani po kreativní stránce jsme však nezaháleli, Šustrovi nám připravili výrobu solí do koupele a celý týden nás provázelo vyrábění náramků přátelství. Ve čtvrtek bylo pro rodiče přichystáno divadelní představení na náměty promítaných filmů. Ač nám počasí moc nepřálo, předvedené komedie většině z nás vykouzlily úsměvy na tvářích. Zakončení doprovázela tradiční táborová aukce a po ní táborák. Ráno pak už jenom zazpívat v kostele, zabalit věci a loupežníci jeli domů. Děkujeme za všechny koláče, loupežníkům za jejich nadšení pro hru a vedoucím s praktikanty za trpělivost. Na všechny z vás se těšíme zase za rok.
Napsala praktikantka Sára Lošťáková
Sáro, napsalas to moc hezky. Tobě a všem praktikantům i vedoucím děkuji. Za sebe bych si přál i to, by slova písně v kostele uvázla jako oživující nejen v srdcích táborových loupežníků, ale i praktikantů. Věřím, že to je cesta, jak proměnit srdce těch dnešních opravdových LOUPEŽNÍKŮ, a to napříč celou zeměkoulí.
Děkuji.