Synodální proces

Jedním z projevů všeobecného kněžství je aktivní účast věřících na utváření společného názoru církve, zejména v otázkách manželství, rodiny, sexuality, genderu.

Ježíš prožíval Boha jako Tajemství a Sílu lásky, do které se cítil tak hluboce ponořen, že nemohl dělat nic jiného, ​​než to projevovat ve svých postojích a činech a milovat stejně jako Bůh, který v něm přebýval.

I když nezměníme celý systém, můžeme pomáhat těm, kdo jsou nejvíc poškozeni. I když nezajistíme spravedlnost pro všechny, můžeme projevit solidaritu těm, na které nespravedlnost nejvíc doléhá. I když nenasytíme všechny hladové, můžeme rozdávat chléb pro duši.

První kroky nového papeže dávají naději, že bude pokračovat v cestě svého předchůdce.

Jak je to s vírou a antikoncepcí? Jak pracuje učitelský úřad církve? A kolik vydělává kněz?

Synodální cesta nezůstane jen epizodou, která by skončila s volbou nového papeže. Proměnu církve zdola už nikdo nezastaví.

Bůh se neztotožňuje s arogancí moci. Je vždy na straně trpících. A dává jim naději.

Dnešní svět potřebuje lidi, kteří dovedou spolupracovat na dobrém díle, i když vychází z různých názorových a duchovních zdrojů.

V hořícím keři Bůh ujistil Mojžíše, že slyší nářek svého lidu. Dnes potřebujeme ujištění, že slyší i náš nářek.

Společnost i církev je rozdělená. Hledat cestu k sobě navzájem vyžaduje pokoru, úctu k člověku a respekt k pravdě.

Papež a biskupové se začínají dělit o svou moc; laici, včetně žen, si stále víc uvědomují, že jsou nositeli všeobecného kněžství.

Naše farní synodní delegátka dnes po mši informovala o průběhu druhé fáze diecézní synody. Informací zaznělo hodně, proto si znovu můžete vše znovu pročíst a vybrat témata pro vaše diskuzní synodní skupiny.

Ať přijde cokoliv, můžeme to prožít se ctí. Nemusíme ztratit víru, můžeme zůstat věrni pravdě, zachovat si vnitřní pokoj. Protože skutečný pokoj nevychází z toho, co se děje kolem nás, ale z Boha.

„Všichni křesťané, včetně pastýřů, jsou povoláni starat se o vytváření lepšího světa.“ (Evangelii gaudium 183)

Mnohé ženy vnímají povolání ke kněžské službě, mají k ní všechny předpoklady, obětavě pracují v pastoraci. Proč by nemohly přijmout i jáhenské nebo kněžské svěcení?

Záznam pravidelného živého streamu plzeňského biskupa Tomáše Holuba. Dozvíte se informace o proběhlých akcích, o tom, co se chystá.

Čím víc temnoty je kolem nás, tím víc musíme otevřít srdce pro světlo shůry.

Dřív, než začneme varovat před nebezpečím genderu, snažme se pochopit, o co jde.

Je-li víra vztah mezi člověkem a Bohem, pak potřebujeme s Bohem komunikovat, potřebujeme se modlit. A modlitba má tisíce podob.

Mladí lidé nechtějí dodržovat pravidla nebo věřit dogmatům, kterým nerozumí. Je to špatně?

Na celém světě se dostávají k moci pochybné osobnosti. Ti, kdo mají moc, by však měli především sloužit.

Je to krásné, když si můžou manželé po letech říct, že se stále mají rádi. Ale co když nemůžou?

Naděje neznamená čekat, až se věci změní. Naděje znamená pracovat na tom, aby se věci změnily.

Poslechněte si nebo přečtěte novoroční pastýřský list biskupa Tomáše Holuba pro rok 2025. Plzeňský biskup v něm také představuje motto plzeňské diecéze pro rok 2025 "Já jsem ta cesta" (Jan 14,6)

Synoda už přináší plody, ale jsme na začátku cesty.

Pokud u sebe objevíte „syndrom vzrůstající náboženské dezorientace“, nebraňte se mu únikem do starých jistot. Pokuste se svou víru transformovat, aby lépe odpovídala vaší zkušenosti.

Jedním z našich velkých úkolů je znovu objevit jádro víry, a nelpět tolik na věcech, které nejsou podstatné.

Mnoha lidem účast na bohoslužbách nic neříká. Dá se s tím něco dělat?

Křesťanství po staletí kladlo větší důraz na poslušnost než na odpovědnost. To je nebezpečné.

To, co se děje ve smrti a po ní, se vymyká našim představám. Nesnažme se omezovat Boha lidskými pravidly.