Synodální proces

Máme mnoho důvodů k sebereflexi a k pokání, nejen jako jednotlivci, ale i jako společenství, jako církev. Vědomí vlastní viny a zkušenost Božího milosrdenství nás může vnitřně proměnit.

„Ježíš chce, abychom se dotýkali lidské bídy, trpícího těla druhých. Očekává, že přestaneme hledat osobní či společné úkryty, které nám umožní zachovávat si odstup, odhodláme se vstoupit do kontaktu s konkrétní existencí druhých a zakusíme moc něhy. Život se nám tím úžasně zkomplikuje, ale zároveň intenzivně pocítíme, že patříme k sobě.“ (Papež František)

Znám osobně několik žen, které věří, že je Bůh volá ke kněžství. Jak jim mám vysvětlit, že je Bůh nevolá jen proto, že jsou ženy? Zatím se snažíme vysvětlit Bohu, že je volat nesmí, protože my, muži, je mezi sebou nechceme. Ale neměli bychom spíš poslouchat, co chce Bůh vysvětlit nám?

Mučedníci komunismu jsou pro nás inspirací a výzvou.

Katolická církev je po staletí fixována na sexuální morálku. Spíše než systém zákazů však potřebujeme podporu k životu v lásce.

Může umělá inteligence přispět k porozumění naší diecézní synody? Jeden ze synodních delegátů si tuto otázku položil a zkusil to. Posuďte sami! AI překvapivě jasně a srozumitelně představuje formou podcastu naši diecézní synodu a obsah synodních dokumentů. Poslech doporučuje biskup Tomáš.

Mladí lidé ztrácejí zájem o náboženskou praxi. Zároveň přibývá mladých konvertitů. Jak tomu rozumět? A jak na to reagovat?

Praha má opět nového arcibiskupa. Co od něj můžeme očekávat?

„Nejžhavější místa v pekle jsou rezervována pro ty, kdo v časech velkých morálních krizí zůstávají neutrální.“ (Dante)

Spousta křesťanů Ježíše uctívá, adoruje před svatostánkem, přijímá ho v eucharistii, modlí se k němu, mluví o něm. Ale jen málokdo Ježíše následuje – žije, smýšlí a jedná jako on.

Cesta do budoucnosti není v tom, že budeme posilovat vlastní katolickou nebo protestantskou nebo jinou identitu a stavět kolem sebe zdi. Ale naopak, že budeme ve vzájemné úctě čerpat z bohatství mnoha křesťanských tradic, jak nám je ukazují různé osobnosti, světci a duchovní hnutí v dějinách i v současnosti.

„Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti. Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něj nevloží ruku.“ (1 Jan 5,17-18)

„Nemyslím si, že je zapotřebí očekávat od papežského magisteria konečné nebo kompletní slovo ke všem otázkám, které se týkají církve a světa. V tomto smyslu vnímám potřebu pokračovat v blahodárné decentralizaci.“ (Papež František, Evangelii gaudium 16)

Stále se setkáváme s dualistickým obrazem světa: my jsme dobří, vy jste zlí. Ale záleží na nás, abychom udělali rozhodující kroky k jeho překonání, a tak uzdravili naše rány.

Plzeňský diecézní biskup Tomáš ve středu 26. listopadu 2025 po zralém uvážení coram Domino a po finální editaci textu zohledňující návrh skupiny zabývající se církevním školstvím, některé připomínky zástupců Charity a nutné jazykové úpravy přijal za svůj v Johannisthalu schválený Závěrečný dokument II. etapy diecézní synody a uložil, aby byl zveřejněn v Acta curiae plzeňské diecéze.

Nechci dělat dobro ze strachu před pekelným trestem. Snažím se být dobrý proto, že Bůh je ke mně dobrý, a že tím přispívám k dobru a kráse celého stvoření.

Minulý víkend proběhlo druhé generální shromáždění diecézní synody, kterým skončila druhá ze tří etap. V této fázi šlo hlavně o to navrhnout cesty, kterými se jako diecéze vydáme. Ve farnostech se sešly synodní skupinky a jejich výstupy byly zpracovány do dokumentu „Já jsem Cesta“. Chci moc poděkovat všem, kdo jste se do skupinek zapojili, a ještě víc těm, kteří je zorganizovali – ať už to byla skupinka seniorů, mládeže, nebo skupinka vedená Davidem Pospíšilem.

Ohlasy synodních delegátů:  Jana Tenglerová a s. Vojtěcha: „Plzeňská diecéze prožívá „zázrak“ druhé zasedání své diecézní synody. Účastní se ho pestré složení delegátů všech farností, zástupci řádů na území diecéze, kněží a spolupracovníci všech služeb v místní církvi. Delegáti všech věkových kategorií, různých profesí přináší do jednotlivých jednání mnoho životních zkušeností, pohledů, moudrosti a inspirace, která velmi pomáhá k pochopení jednotlivých témat synody.

Když bude pro většinu lidí normální krást a lhát, tak budou volit do nejvyšších funkcí lidi, kteří kradou a lžou.

II. etapa diecézní synody vyvrcholila ve dnech 14. - 17.listopadu 2025 druhým generálním shromážděním v Johannisthalu. Shromáždění začalo půldenní rekolekcí doprovázenou texty opata Samuela z Nového Dvora, který účastníky do celé rekolekce uvedl v pátek večer. V sobotu odpoledne se pak delegáti věnovali tématu MISIE a v neděli tématům USPOŘÁDÁNÍ a HOSPODAŘENÍ. Ve všech třech oblastech navazovali na pracovní dokument vzniklý z předchozích diecézních konzultací probíhajících během celého roku.

Třicáté třetí vydání pořadu LIVE s biskupem Tomášem Holubem je naplánováno na pondělí 17. listopadu od 20 hodin. Otázky posílejte na adresu live@bip.cz nebo se můžete ptát a reagovat přímo v živém chatu streamu na YouTube.

Na webu https://synoda.bip.cz/ jsou dostupné texty ze sobotní rekolekce pro účastníky, program dění, fotografie.

O zemřelých mluvíme s úctou. To však neznamená popírat realitu, mluvit o někom jako o světci, když víme, že měl i temné stránky.

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. (Radost a naděje, čl. 1)

17. a 18. října se v Třeboni konala akce České křesťanské akademie XI. Fórum dialogu na téma Když se vše ve světě mění. Na fóru vystoupily zajímavé osobnosti .- Tomáš Halík, Jiří Pehe, Jiří Dosoudil, Magda Vašáryová, Zdeněk A. Eminger, Robert Svatoň a jako jediný z biskupů Tomáš Holub. Podívejte se na jeho přednášku na téma Zkušenosti se synodálním procesem v ČR.

Seznamte se s pracovním dokumentem z 15. října pro práci synodních delegátů v Johannisthalu. 2. generální shromáždění diecézní synody se už blíží. Synodní delegáti se sejdou v Johannisthalu 14. - 16. listopadu.

Na mnohé otázky člověk nemá jasnou odpověď, a přesto si řekne – ano, jdu ve víře dál. Je to živý proces, ne jednou provždy hotová skutečnost, jinak by se z víry mohla stát ideologie.

Časy, kdy byli biskupové nebo provinciálové jmenováni na základě vnější zbožnosti a loajality s církví, už jsou za námi. Dnes jde spíše o schopnost čerpat z víry, vnímat znamení doby, mít jasnou vizi, umět inspirovat ostatní.

„Dnešní svět potřebuje církev, která neklade lásce žádné hranice, která nezná nepřátele, s nimiž by bojovala, ale pouze lidi, které by milovala.“ (Lev XIV., exhortace Dilexi te)

Nejdůležitější otázka není, proč se to děje, ale jaký to má smysl.