Aktuality

Do místnosti přijde člověk bez roušky či respirátoru s komentářem, že se nenechá nikým omezovat a nenechá si brát svou svobodu. Pokud patříte mezi ty, kteří nařízení respektují a ochranné pomůcky nosí, tak možná zalapáte po dechu nejen kvůli omezenému přístupu vzduchu způsobenému zakrytím dýchacích cest…  

Rád bych se dnes zastavil u prvního čtení. V zamyšlení paní Jany pro webové stránky farnosti zaznívá věta, kterou jsem již slyšel mnohokrát, a může se zdát, že se jistým způsobem opakuje i v dnešním 2. čtení z pera apoštola Pavla: „Bůh ušetřil Izáka a přijal jako zástupnou oběť za něj berana, ale Ježíše neušetřil.“ Co si o tom všem myslet? Když setrváme u Abrahámova příběhu, pak i když má šťastný konec v mysli mnoha dnešních, i věřících lidí, zůstává jakási pachuť. 

Prožíváme teď obzvlášť těžkou dobu. Ohrožení těžkým průběhem onemocnění způsobeného relativně novým koronavirem covid 19 je každodenní realita již několik měsíců. Ohrožení chaotickými a nekoncepčními projevy vlády je podobně frustrující. V žalmu jsme slyšeli: „Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.“  V Renčově překladu: „Příliš je drahá v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni.“ Jsme my Bohu oddáni?

Paní Petra se ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti věnuje prvnímu čtení. Současnou situaci, kterou prožíváme pod vlivem koronavirové pandemie, přirovnává k pobytu v arše. V závěru svého zamyšlení říká: „Tak jako Noe čekal nový začátek a vlastně celý Izrael ve Starém zákoně čekal nový začátek, tak jej čekáme i my.“ Noemův pobyt v uzavřeném korábu stejně jako očekávání nového začátku jsou motivy, které se objevují i v evangeliu. I když se mi zdá, že jistý rozdíl zde je.

Právě jsme vstoupili do postní doby.  Možná je pro mnohé z nás očekáváním nového počátku a asi každý z nás si přeje prožít Velikonoce „už normálně“. Minulý rok jsme Velikonoce prožívali už pod vlivem vládních restrikcí z důvodu epidemie koronaviru. Byli jsme vyplašení, vystrašení z toho, jak epidemie proběhne, zda se dotkne nás, našich životů, životů našich blízkých. Přáli jsme si, aby to bylo brzy za námi, a snažili jsme se chovat zodpovědně. Tomu bylo podřízeno i slavení Velikonoc.

Tahle doba je těžká a potřebuje symboly. Popel je symbolem naší slabosti a pomíjivosti, ale i naděje a nového začátku. Proto plzeňský biskup Tomáš Holub zve na Popeleční středu 17. února, abyste si i vy nechali posypat hlavu popelem. A je to fakt pro všechny ❤️. Do kostela ve Staré Roli si pro popelec můžete přijít ve středu 17.2.2021 od 15-16 hodin a od 19-20 hodin.

Musím se přiznat, že do poslední chvíle jsem vůbec nevěděl, co nabídnout k popřemýšlení. Paní Bára se rozhodla, že pro webové stránky farnosti nastuduje předpisy, které zaznívají v Levitiku a spojí je s evangelijním uzdravením malomocného. A vše aktuálně propojí s koronavirovou pandemií. Zdá se, že na mne zbyl apoštol Pavel. Jenomže dnešní úryvek je vytržen z kontextu a dotýká se problému, který se nám jeví jako něco, co nás nepálí. Ale zkusím to.

Lv 13, 1-2. 45-46 Krásné a aktuální téma! Jako první mne napadlo, že Mojžíš řešil malomocenství a my řešíme už skoro rok Covid-19. Dříve vodili nemocné k veleknězi – dnes spoléháme spíše na naše zdravotnictví. Tehdy chodili malomocní v roztrhaných šatech s rozpuštěnými vlasy a zahalenými vousy – to bychom dnes viděli malomocného v každém bezdomovci nebo hipíkovi.Tak jako tehdy malomocní, tak i dnes „coviďáci“ končí v izolaci, v tom je situace stejná.