Letnice - nedělní zamyšlení Standy Fialy

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.

V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:

,,Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři!

Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.

Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.

Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:

,,Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

ZAMYŠLENÍ

Pavle, Pavle, proč mě pronásleduješ? Co ti moje tělo provedlo? Co ti provedlo tvoje tělo? Koneckonců kdyby se toho tvého Bůh v dobrém rozmaru mírně nedotkl a ono se nesvalilo na zem, neuhodil ses  do hlavy, kdybys neoslepl, tak se asi nebylo kde rozsvítit, nebylo čím prozřít, co myslíš? Vždyť tělo je chrám Ducha. Tělo samozřejmě může být venkovská omšelá kaplička, do níž fouká a zatéká, ale také to může být katedrála. Nemáme v tomto pozemském světě jiné místo kde Boží přítomnost zabydlet. Kdybych nebyl konvertita jako ty, asi bych měl za ten výčet zkažeností na tebe zlost. Chceš mi říct, že za tvými farizejskými nehty nic z toho, co kritizuješ, neulpělo? Co například krev sv. Štěpána? Tak si to moralizování prosím laskavě nech. To ti nedošlo, že dlouhá staletí se následně budou demonstrativní asketové, militantní moralisté a pokrytečtí autoritáři tvými slovy ohánět jako metlou na lidskou přirozenost? A v konečném důsledku, co ty víš o tom, kdo bude mít či nemít podíl v Božím království? Ve vší úctě, s vědomím tvé blízkosti k Bohu, respektování jeho záměru, otevřenosti k vanutí Ducha Svatého, přidělování podílů Ráje je v jiných rukou, ne v těch našich pozemských, dokonce ne ani v těch tvých apoštolských.

Opravdu se na tebe nezlobím, také jsem kdysi prošel fází, kdy se mi rozsvítilo, měl jsem pocit, že je mi všechno jasné, do všeho vidím a všemu rozumím. A tak vím, že podstata tvého sdělení je v té druhé části.  Že jsi nám chtěl povědět: chcete-li být šťastní, mějte se rádi (láska), přijímejte s vděčností všechna každodenní dobra (radost), i příkoří a nespravedlnosti (pokoj), mějte pochopení pro slabosti druhých i vlastní (shovívavost) a přijímejte ostatní takové, jací jsou (vlídnost), nemyslete jenom na sebe (dobrota), buďte stabilní v životních situacích (věrnost), zapomeňte na ctižádostivost (tichost) a zachovávejte zdravou míru ve všem, i ve věcech duchovních (zdrženlivost).

Po své konverzi jsem byl biřmovaný v jedné, tehdy vyhlášené pražské farnosti, v níž vládl silný duch charismatického hnutí. V rámci biřmovacího obřadu nás kněz obcházel, vkládal na nás ruce a modlil se. Všichni okolo mě mluvili v jazycích,  nebo alespoň v transu vzdychali haleluja haleluja. Nepodezírejte mě prosím, vůbec to nezlehčuji, bylo to silné a podmanivé. Vlastně to bylo asi hodně podobné tomu, když apoštolové euforicky vyrazili do jeruzalémských ulic. Když na to vzpomínám, byl jsem ale tenkrát, a je mi to dodnes líto, nějak tuhý v kolenou. Ze mě pan farář a Duch Svatý společnými silami nedostali nic moc. Mám v sobě od té doby otazník, zda některý z darů Ducha Svatého vlastně mám. Učili mě, že ano, že každý nějaký má.  Moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost, bázeň Boží…. Tak co, který?  Kdo z nás se k některému přihlásí? Když jsem se ptal manželky, tak bez rozpaků, se smíchem a na první dobrou, vybrala dar rady (ženatí pánové jistě pochopí a dámám se omlouvám za trochu nekorektnosti). Souhlasil jsem a za její odpověď bych ji přiznal minimálně špetku i ze všech ostatních obdarování. Trochu nerad a závistivě, protože, když o tom uvažuji, je ve všech silnější než já. Nesmím ji tento text dát přečíst, protože by zpychla a bylo by po darech.

Možná jsou také tyto rozpaky způsobené tím, že když si řekneme Dar Ducha Svatého, tak nám naskočí, že to musí být NĚCO. Výjimečné, exkluzivní, neobvyklé, vznešené, posvátně zaobalené ve vůni kadidla. Zkusme ale z toho ustoupit a představit si, že Dar Ducha Svatého není špičková vysokohorská výbava, která mi byla při narození naložena a díky které zdolám Anapurnu.  A když ne, tak je to průšvih, protože jsem zakopal hřivnu. Třeba to nejsou Dary, ale dárky a dárečky…. Ráno se probudím a na nočním stolku mám balíček, rozbalím a vím: dneska budu trochu moudrý, aha a dnes zbožný o trochu víc než bych od sebe očekával, pozítří - ty jo, dneska mi to ale pálí…..

A evangelium? Čtu ho opakovaně a přiznám se, že mu moc nerozumím. Napadá mě k němu jedině slovo: tajemství. Něco co přesahuje hranice mého racionálního uvažování, co, bude-li mi dáno, možná někdy pochopím. Tajemství patří k víře nás katolíků. Je to kouzlo, které naší víře dává přesah a život. Nepotřebuji vždy všemu rozumět, racionalita je suchá disciplína vědy. Stejně důležitá je důvěra a spolehnutí se, že Bůh je nablízku, že prostřednictvím Ducha neustále vane, nezávisle na tom, jestli to vnímám nebo ne, a že, dříve nebo později, mě do celé pravdy uvede.