Nedělení zamyšlení Tekakwithy (paní Petry Pospíšilové)

1.ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a

2.ČTENÍ Ef 5,8-14
EVANGELIUM Jan 9,1-41

V prvním čtení jsme byli seznámeni s výběrem krále, David je prorokem Samuelem vybrán za budoucího panovníka Izraele. Bůh vybírá jinak a jiného, než by vybrali lidé. Z jiného úhlu pohledu, jiným viděním. Prorok – jinými slovy „vidoucí“ pomazává budoucího krále.

V evangeliu Ježíš – kterému přiznáváme titul král, pomazává oči slepého, aby se z něj stal vidoucí. V evangeliu se role obrací. Král pomazává vidoucího. Na první pohled se zdá, že k přečtenému evangeliu není co dodat. Jsme svědky zázraku uzdravení, jako čtenáři jsme obeznámeni s důvody slepoty a známe reakci širokého okolí na tento zázrak. I přesto je v této kapitole spousta zajímavých momentů. V příběhu vystupuje velké množství postav, u kterých by bylo zajímavé se zastavit. Máme tam Ježíše a učedníky, slepého, dále farizee, sousedy, rodiče slepého. Každý ze své pozice přináší nové souvislosti a toto množství lidí činí příběh spletitým. Zastavím se s vámi u několika momentů.

Hned v úvodu příběhu jsme slyšeli, že Ježíš s učedníky potkává slepého. Všichni ví, že je od narození slepý – pravděpodobně ho vídají často. Učedníci se ptají, chtějí znát důvod slepoty. Znali jen dva důvody – buď zhřešil on, nebo jeho rodiče. Otázka se jeví jako hloupá, jelikož učedníci ví, že se narodil slepý, tak jak by mohl být důvodem jeho slepoty jeho vlastní hřích. Nebo lze hřešit někde v prenatální existenci? Nejspíš však za otázkou učedníků bude otázka, kterou známe všichni – Proč toto utrpení? Chtějí znát smysl utrpení. Také je za otázkou vidět známý scénář, kdy za nemocemi jsou viděny hříchy. Bohužel toto vnímání nemocí a utrpení je živé i dnes. I dnes najdete lidi, kteří věří, že nemoc je trest za hřích, nebo za malou či nedostatečnou víru.

Učedníci jsou vytrženi z mylného kontextu uvažování a na svou otázku slyší odpověď: „ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm zjevila sláva Boží.“ Z textu nevíme, kolik bylo slepcovi let – víme, že žili ještě jeho rodiče, pravděpodobně byl tedy mladší. Nicméně slepota mu musela značně zkomplikovat život. Vzhledem ke své slepotě byl na okraji společnosti a žebral. Možná i on přemýšlel ve svém životě o důvodu své slepoty. Možná i on přemýšlel, který hřích zavinil tento stav. Nyní se dovídá, že důvodem jeho slepoty je zjevení Boží slávy. Pravděpodobně to v něm vzbudilo naděje, ale možná mohl mít v sobě i rozpaky, vztek – „proč zrovna já?“ „Mohl jsem žít jinak, jiný život.?“ Nicméně slepce se nikdo na nic neptá. Jsme zvyklí v jiných příbězích o uzdravení – kdy nemocní přichází k JK, prosí o uzdravení, …. Zde nic, slepec o nic nežádá, pasivně – chce se mi říct „přihlíží“ - ale to v jeho stavu nebylo možné. Ježíš udělá ze slin a prachu bláto, potře mu tím nefungující orgán a pošle ho, aby se šel umýt. Představím-li si tu situaci slepého, který slyší, ale nevidí, najednou mu někdo cosi natře na oči a pošle jej, aby se umyl. Co si myslel, nevíme, ale poslušně se šel umýt.

Asi nás zaráží způsob JK uzdravování, které je neobvyklé. My jako čtenáři jsme však jediní, kteří se nad způsobem uzdravení pozastavují. Nikdo jiný – ani učedníci, ani slepý, ani jeho rodiče a sousedé a dokonce ani strážci zákona – farizeové se nad tímto způsobem nikterak nepodivovali. Ti se pozastavují nad tím, kdo jej uzdravil a jak je možné se uzdravení odehrálo  v sobotu. Nám se zdá být čin magický. Ale čím mu potřel oči? Prachem a slinami. Komentátoři se zde shodují a vysvětlují JK čin s odkazem na Genesis, kde člověk je stvořen z prachu, nyní JK napravuje stvoření. Pokračuje ve stvořitelském aktu. Prach byl také používán při postu, prach může symbolizovat lidskou touhu po Boží nápravě svého stvoření. Pozastavujeme se nad JK činem možná proto, že si už na hlavu popel nesypeme. (S výjimkou popeleční středy)

Z textu je však zřejmé, že toto bláto nestačí, je potřeba se omýt. Symboliku omytí, myslím, není třeba vysvětlovat. Je poslán očistit se, aby následně mohl poznat toho, kdo jej uzdravil.

V příbězích o uzdravení jsme často svědky toho, že JK nejprve žádá víru a pak přistoupí k aktu uzdravení. V tomto příběhu se události dějí nějak opačně. Nejdřív je uzdraven, uzdravený nejdřív Ježíše označuje jako člověka a postupně vyznává Ježíše jako Syna Člověka. Syn Člověka je titul, který působí absolutně lidsky, ale jedná se o mesiášský titul. Nalezneme jej také v SZ, kde v Danielovi získává zvláštní význam. Jako Syn Člověka je zde označována nebeská bytost, která před Bohem reprezentuje Izrael a bude jí dána vláda nad světem. Ježíš jej v evangeliích s oblibou používal.

Otázka: „Kdo zhřešil?“ se nese celým příběhem – Hřešil slepý nebo jeho předkové. Zhřešil Ježíš nebo farizeové. Farizeové měli svou představu o JK a jeho činu. Ježíš v sobotu udělal bláto, kterým slepému potřel oči. Pracoval a porušil svěcení soboty. V příběhu se seznamujeme s představou učedníků o důvodech slepoty, a s představou farizeů kteří nechtějí porozumět JK činům jako činům Božím. Toto uznání by jim zkomplikovalo jejich teologické konstrukce. Nezapadalo do nich, ale zároveň situaci potřebovali vyřešit.

Když se nám otevřou oči, my něco pochopíme, nebo prohlédneme, obvykle z toho máme radost, pokud se ovšem nejedná o věc, kterou vidět nechceme. Známe rčení: Zavírá před tím oči“, všichni víme, co to znamená, někdo něco nechce pochopit nebo přijmout…. Vidět. To se pravděpodobně dělo farizeům. Hledali důvody, aby mohly držet své pojetí pravdy a správnosti. Jejich vidění pravdy bylo: JK je hříšník, protože v sobotu pracuje. Hříšníky Bůh neslyší. Uzdravení musí být podvod. Snaží se situaci vyřešit. Úctyhodná je jejich touha bránit to, čemu věří. Problémem, je že nejsou ochotni nahlédnout nad své rituály, obřady a víru – nevidí člověka. Pro úctu k zákonům ztratili milosrdenství a lásku. Jsou nazvání slepými, protože nebyli ochotni změnit náhled na svět, nebyli ochotní přijmout, že se věci mohou dít jinak. Nebyli ochotni se vzdát svých představ o Bohu a jeho jednání.

Janův příběh ukazuje, co se děje, když světlo přichází do světa. Není každému příjemné a působí zmatek. I my dnes žijeme ve zmatku, mnozí z nás balancují mezi strachem, panikou a laxností. Nevíme jak se správně zachovat a co udělat. Naše dosavadní vzorce chování nefungují. Dnešní text jasně určuje vidoucí a ty slepé. Nevím, zda se nám ve zmatku doby daří poznávat vidoucí. Do našich dní jakoby přišla tma. S modlitbou na rtech vám přeji, aby světlo přišlo do našich životů, abychom dokázali vším pokojně projít. Máme Boha, který nám zaslibuje, že bude vždy s námi. Boha, který se stal člověkem, aby nám byl blízko. S touto důvěrou přijímejme následující dny, tuto netradiční dobu postní, s vírou, že se po velikonocích sejdeme s jiným viděním světa.

Dnešní text nám otevírá otázky jak vyvážit milosrdenství a lidskost s dodržováním rituálů a zákonů. Otázky jiného pohledu na věci, lidi a skutečnosti.  Přeji vám v této době zmatku, strachu a nejistoty, aby Vás Bůh obdařil pokojem,  přeji vám nový pohled na skutečnosti, věci a lidi kolem vás, přeji vám pokoj a klid do následujících dní a prožívání Boží přítomnosti.