Nedělní zamyšlení Báry V., 18. neděle v mezidobí

18. neděle v mezidobí
1. čtení je celé na první pohled věnováno jídlu a pití, což se mi velmi líbí. Zejména když prorok Izaiáš cituje Hospodina: „… i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz zdarma víno a mléko!“ Zdánlivě by se zdálo, že můžeme jít a rabovat samoobsluhy a supermarkety, ale celé to je samozřejmě o víře. O kousek dál se přece praví, že máme naslouchat a naplní nás nový život. Otázkou zůstává, komu naslouchat a jak si být jistý, že ten, komu naslouchám, je opravdu posel Boží. S tím jsou v dnešní době, kdy jsme doslova bombardování informacemi všeho druhu a valí se na nás ze všech typů medií, trochu potíže. Ale zde by mohl a měl pomoci Duch svatý, který nám dodává jasnozřivost, nadhled. Osobně v to doufám a spoléhám na to.

„Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi“: určitě neznamená nějakou pojistku proti starostem. Bůh nám tímto nabízí svůj zájem o nás a slibuje, že nám pomůže se v životě správně rozhodnout. 

Žalm se odkazuje na Hospodinovu milosrdnost, milostivost, shovívavost a jeho soucit se všemi tvory. Když cestuji a vidím často kolem sebe pro nás neuvěřitelnou bídu a utrpení, pak opravdu věřím, že jedině Hospodin je schopen nasytit vše živé s laskavostí, jak se praví v žalmu.  Na konci je řeč o tom, že Hospodin je spravedlivý. Myslím, že to je dnes pro mnohé národy světa klíčové: ne svoboda, jak jim ji vnucujeme (často se zbraní v ruce), ale spravedlnost je to, co si lidé přejí snad na celém světě.  Podle Aristotela je spravedlnost nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a nazývá se také „dobro pro druhé“, „dobré těch druhých“. Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotel%C3%A9s#Aristoteles_o_etice_a_spravedlnosti.

Když jsem přemýšlela o biblických textech dnešní neděle, zaujala mne slova: „Nová spravedlnost Ježíšových učedníků je naší cestou, jak přivést ostatní národy k Bohu. Tato nová spravedlnost má zářit jako Boží právo, Boží pokoj a milosrdenství při utváření světa a vzájemných vztahů“ (viz  http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-a/iz-551-3/). V citovaném textu je použit pojem nová spravedlnost, který se v dnešních perikopách nevyskytuje. Osobně se domnívám, že se tento pojem váže k novosti Ježíšových učedníků – zlom mezi Starým a Novým (zákonem), který nás má vést k novému porozumění spravedlnosti a tedy má své opodstatnění.

 Ve 2. čtení píše apoštol Pavel, že téměř nic nás nemůže odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši – v to pevně doufám a snad vytrvám a obstojím, ať už přijde soužení, pronásledování, hlad, bída nebo nějaké nebezpečí. Musím se přiznat, že v době jarní pandemie jsem svoje prosby a modlitby k Bohu minimálně zdvojnásobila.

V Evangeliu podle Matouše se praví: „Všichni se najedli dosyta.“  Našla jsem k tomu hezké a pro mne srozumitelné vysvětlení: “ Jsme-li Ježíšem pozváni ke stolu prostřenému nejprve Izraeli, nejsme zbaveni úkolu svědčit. Nová spravedlnost Ježíšových učedníků je naší cestou, jak přivést ostatní národy k Bohu. Tato nová spravedlnost má zářit jako Boží právo, Boží pokoj a milosrdenství při utváření světa a vzájemných vztazích. Měla by druhé oslovit a přitáhnout. Možná právě investujeme své peníze i svou fantazii, plánování a inteligenci do něčeho, co neposkytne výživu; do úsilí, které nenaplní náš život. Uskutečnění Božího snu o míru v celém stvoření zůstává otevřeno budoucnosti – podobně jako Hospodinovo společenství s Izraelem na Siónu, ke kterému Bůh zve všechny, kterým pomohl uniknout z pout světových mocností.“ (Opět viz: http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-a/iz-551-3/).

Na závěr dodávám, že celý život pracuji v cestovním ruchu, a tak se setkávám s cizinci různých národností (ať už jsou z Izraele, arabsky, rusky, německy nebo anglicky hovořících zemí, nebo se jedná o Afričany, Asiaty apod.). Každý národ je jiný a je pro mne velmi obohacující jejich často zcela jiný pohled na světové dění a na nás samotné. Jako Češi jsme často vnímáni jako nezdvořilí, nepříjemní, často nelibě zapáchající bezvěrci – zejména lidé, kteří pracují ve službách, takto bohužel působí. A nejsme středem světa, jak si často myslíme. Nejsme přívětiví, neusmíváme se jeden na druhého a na cizince už vůbec ne. Takže na úplný závěr: „Chceme-li však, aby Bůh utišil náš hlad, musíme k němu přijít, musíme zůstat ve spojení s ním a doslova se u něho posadit. Takto je Bůh odkázán na naši spolupráci. Prorok musí volat - jakoby křičel - na tržišti. Lidé musí přispět i tím, co se zdá nepatrné, všichni musíme pomáhat s rozdělováním Božích darů.“  (Opět viz: http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-a/iz-551-3/).

Amen.