Nedělní zamyšlení Báry V. - 29. neděle v mezidobí

2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Vzpomínáme na vaši víru, lásku a naději.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!

Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.

Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

Pavel, Silván a Timotej přešli asi r. 50 z Malé Asie do Makedonie. Tam navštívili nejprve Filippy, kde „přestáli utrpení a urážky“ (1 Sol 2,2). Odtud se vydali dále na západ po Via Egnatia a po asi 150 km přišli do Soluně a tam hlásali evangelium.  Nevíme, jak dlouho Pavel v Soluni pobýval, ale zdá se, že Soluňany měl velmi rád.  Protože přání milosti a pokoje je přáním největších darů, které pro své spojení s Bohem skrze Krista můžeme dostat.  A Pavel byl evidentně přesvědčen, že víra Soluňanů je účinná, jejich láska obětavá a naděje vytrvalá, a že patří mezi vyvolené.

„stále děkujeme Bohu za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách“… Co je to vlastně modlitba? Co k tomu říká wikipedie:

V teistických náboženstvích se rozlišuje modlitba, vyznačující se osobními a komunikačními prvky, a jiné náboženské úkony, např. rozjímání, zaklínání nebo magie. V buddhismu a hinduismu odpovídá modlitbě meditace. V konfucianismu a taoismu hrají modlitby vedlejší úlohu, v mnoha přírodních náboženstvích není dosud modlitební praxe prozkoumána. Mnoho náboženských myslitelů a teologů se snažilo vyřešit paradox, jak je možné prostřednictvím modlitby člověka změnit neměnnou vůli boha. Shodují se však na tom, že boží vůli, která se snaží o dobro, není možné změnit, avšak smyslem modlitby je posílit lidskou vůli, povzbudit duši a tak se přizpůsobit této boží vůli ve změně k lepšímu. Modlitba může takto člověku podle některých otevřít nové zdroje poznání a pomoci mu, aby se zasadil o naplněních svých přání a představ. Modlit se může člověk při bohoslužbě, společně s druhými, nebo sám. Bohoslužba sama může být modlitbou, jak je tomu v židovské šabatové bohoslužbě v synagoze, křesťanském slavení eucharistie či liturgii hodin či muslimské páteční modlitbě. Mnoho náboženství má pro modlitbu vyhrazenu pevnou dobu. Modlitbu je možné zpívat, říkat nahlas anebo formulovat v duchu. V různých náboženstvích je modlitba doprovázena rozličnými gesty a držením těla, lze při ní stát, klečet, padat na zem, sklánět či pozvedat hlavu, spínat či rozpínat ruce. Tento postoj si většinou věřící volí podle tradice, sám a svobodně.     K modlitbě se užívá i symbolů či dalších předmětů.

Osobně nejsem úplně vyznavačem tzv. růžence – opakované meditativní modlitby - cituji: „v tzv. radostném růženci se medituje nad Ježíšovým životem od početí po nalezení v chrámě (12 let), v bolestném nad jeho umučením, ve slavném nad zmrtvýchvstáním, sesláním Ducha svatého a nanebevzetím Panny Marie a v růženci světla nad různými událostmi z doby Ježíšova veřejného působení. Recitovaná společná modlitba růžence zabere obvykle asi dvacet minut. Tři růžence obsahují celkem 150x Zdrávas Maria, tedy stejně jako je žalmů v Bibli“.  Pokud se já osobně ocitnu v prostředí (např. kláštera), kde se tento způsob modlení praktikuje, vždy si představím Boha, jak padá na konci růžence k zemi jako unavený stařec, zcela vyčerpaný tíhou všech proseb a nářků, které se na něj prostřednictvím všech modlících tímto snesou. Ale prý modlitba růžence velmi uklidňuje; ostatně muslimové u sebe nosí to, čemu my říkáme růženec, a používají ho několikrát denně. Viděla jsem s ním však vždy jen muže.

Já se nejraději modlím nebo medituji sama – při procházce, večer před spaním nebo ráno, když se probudím. V kostele při bohoslužbě mně to moc nejde, příliš se rozptyluji okolím. S Bohem vedu spíš rozhovor, velmi osobní a delikátní.

Můj Bůh je všemohoucí a vševědoucí. Jako trpělivý rodič nám stále dává najevo svou lásku, i když to často nevidíme a nevnímáme. Občas mu trpělivost dojde, jako každému rodiči, s tím se musíme smířit.  Ale je stále s námi, na všech našich cestách.

Na dnešní den připadají narozeniny našeho pana faráře, který nás neustále také vede k tomu, jak se stát lepšími, trpělivě nám naslouchá a vždy si pro nás najde čas. Také je dnes výročí úmrtí mé maminky. Za oba se tedy dnes pomodlím trochu intenzivněji a budu doufat, že mé modlitby budou vyslyšeny.

Přeji všem pokoj v duši, radost z každého prožitého dne, a aby i vám modlitby pomohly k naplnění vašich přání a představ.

http://ktf.cuni.cz/~brozj/distancni/1sol.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Modlitba