Nedělní zamyšlení Báry V. - 33. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31
Pracuje radostnou rukou.                                                                                                                                                                                                                              
Čtení z knihy Přísloví.
Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.                                                                                                                                                                                           
Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6
Aby vás den Páně nepřekvapil jako zloděj.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

EVANGELIUM Mt 25,14-30
Málo jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem.                                                                                                                                                                  
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
     "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
     Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
     Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
     Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
     Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."

První čtení z knihy Přísloví se mi jeví jako krásné a zcela odpovídající nám,  současným   řádným ženám, zejména těm „katolickým vílám“, jak nás s nadsázkou nazývá jeden undergroundový zpěvák. Určitě se v tomto čtení, milá děvčata, všechna najdeme a můžeme být pyšná, že o nás byla tak přesná zmínka již před několika tisíci lety.

Druhé čtení se zabývá požadavkem sv. Pavla, abychom se neoddávali spánku, abychom byli na příchod Páně připraveni. „Lidé, bděte" – o tom psal již Julius Fučík, který dle mého názoru měl se sv. Pavlem pramálo společného, ale zřejmě věděl své :-).

Napadlo mne v tomto kontextu přísloví, že štěstí přeje připraveným. Opravdu bychom měli upnout všechny své prosby a hlavně skutky k Bohu, aby nás ta příslovečná tma nepřekvapila nepřipravené.

Co se týče dnešního evangelia, které na obě čtení tak hezky navazuje, pak jsem si opět vzala na pomoc moudré biblisty a Petr Mareček k němu říká, viz
http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-a/mt-2514-30/.

V kostce: dobrý služebník využívá své schopnosti, které obdržel od Boha a dává se s chutí do práce. Využívá svěřeného jmění a jeho činnost přináší bohaté plody, za což dostává od pána odměnu dle svého nasazení a věrnosti. Zatímco špatný služebník má strach (Mt 25,24n), a tak sice pánovo jmění nepromarní, ale ani jej nezúročí, za což je shledán líným a špatným a uvržen do temnot, kde není radost, ale pláč a skřípění zubů.

My, zbožné ženy a řádné manželky z prvního čtení, se zde jistě vidíme jako předobraz dobrého služebníka! Vždyť to jsme my, které pracují, starají se o rodinu, o manžela, pomáhají chudým a nemocným,  a tím rozmnožují hřivny. A ty ženy, které z jakýchkoli důvodů manžela nemají a jsou navíc třeba nezaměstnané, bezbožné a možná i chudé, můžeme s klidným svědomím vyřadit do kategorie špatných služebnic, že? Zdá se Vám to amorální? Jsem přesvědčena, že k takovýmto odsudkům dochází, a to i v našich řadách, a že takovýto pohled na dnešní evangelium je leckomu blízký a naprosto srozumitelný.

Ale v textu se objevuje slovo STRACH...strach, který nás svírá a který nás neustále obchází. Strach z coronaviru, jako by tu nebyla spousta jiných nemocí. Strach z nezaměstnanosti, jako by nebylo dost práce obecně. Strach ze stáří, jako by to bylo něco, čemu se dá vyhnout. Strach projevit svůj názor – ten nás provází už z let socialismu. Strach pomoci druhým, strach zastat se člověka v bezpráví a spousta jiných strachů a obav.

Kolik z nás má strach, abychom něco nepokazili, a tak raději nic neděláme. Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale ani nic neposune dál, ani sebe sama. Kolik z nás má tedy odvahu jít a rozmnožovat nám dané hřivny?

Celé toto evangelium je o víře – o víře v Pána, který nám dal vlastnosti a schopnosti, které můžeme a měli bychom zúročit. O víře, že plnohodnotně prožitý život se rovná životu ve světle, jak píše sv. Pavel, a že pokud budeme věřit Pánu a v něj, málo co nás překvapí. Strach mít nemusíme, jsme přeci v rukách Božích.

Ale nesmíme svěřené hřivny zakopat, ba naopak!

Ovšem kolik z nás toto dokáže? Co vy na to, milé katolické víly?