Nedělní zamyšlení dětskými očima, Monika P. - 21. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení dětskýma očima

Když jsem byla malá, často jsem se obracela na svého tatínka s dotazy ohledně Pána Boha. Jak to myslí s tím, že máme jít za ním nebo od něj odejít? Jak vyřeší to či ono? Jeho odpověďmi byly různé smyšlené příběhy s tradičním závěrečným poučením, že Pána Boha je dobré za prvé nezlobit a za druhé jej příliš neotravovat se svými malichernostmi, neboť on sám "ví nejlíp". Prvnímu jsem jakžtakž rozuměla, z desatera jsem měla největší vítr z toho, že jsme byli s kamarádem u souseda tajně na třešních a nebyla si jistá, zda je ok, že jsem zašlápla mravence, ale to druhé? 

Když pobýváme na Moravě, ráda si přečtu občasné zamyšlení paní pošťačky Marie Kubové, jejíž jednoduché příběhy mi tolik připomínají příběhy, které jsem v dětství slýchala. O jedno se s Vámi – s jejím svolením - podělím:

Boží prozřetelnost

Mnich jménem Serafinus prosil velmi naléhavě ukřižovaného Krista o možnost zaujmout jeho místo na kříži, protože chtěl zakusit a plně s ním sdílet utrpení, které prožíval. Jednoho dne byl tedy na kříž přijatý, ale pod jednou podmínkou. Pán Ježíš mu řekl: „Musíš mlčet!“ Serafinus byl jako mnich zvyklý na přísnost a mlčení, podmínku přijal a slíbil, že bude mlčet. Kristus tedy sestoupil z kříže a na jeho místo vystoupil mnich Serafinus. Do kostela přišel bohatý podnikatel, aby se pomodlil a poděkoval za bohatství, které poctivou prací nabyl. Když klečel a modlil se, vypadla mu z kapsy peněženka plná bankovek. Vstal, odešel a Serafinus, který ho chtěl upozornit na ztrátu, si vzpomněl na slib, musel tedy mlčet. Za chvíli se před kříž postavil bezdomovec, modlil se, ale zrak mu padl na peněženku, vzal ji, dal do kapsy a odešel. Serafinus mu chtěl říci, že peněženka patří někomu jinému, ale měl slib mlčení, tak musel mlčet. Po chvíli přišel mladý muž, zbožně si klekl před kříž, modlil se a prosil o ochranu, protože se chystal na dalekou cestu. Do tichého kostela se náhle vrátil již zmíněný podnikatel s policejním doprovodem, protože předpokládal, že zde peníze mohl ztratit nebo mu je ukradl někdo v kostele. Jediný přítomný byl v tuto chvíli právě klečící mladík. Policisté ho zatkli a vyváděli ho z chrámu. V té chvíli už Serafinus nemohl mlčet, porušil slib a vykřikl: „Je nevinný!“ Úlek a zděšení přítomné vyděsilo. Mrtvý z kříže mluví, aby zachránil nevinného člověka, protože díky tomuto svědectví mladý muž unikl podezření z krádeže. Policisté případ dále nevyšetřovali. Po výpovědi mnicha z kříže našli a zatkli bezdomovce, který peněženku s penězi vzal. Vrátili ji i s celou hotovostí podnikateli. Mladý muž se vydal na dalekou cestu, vše bylo vyřešeno. Večer přišel Kristus se smutnou tváří a přísně pokáral Serafina: „Tvoje služba opravdu nebyla dobrá.“ Serafinus se udiveně zeptal: „Ale proč, Pane?“ „Řekl jsem ti, abys mlčel.“ Mnich však vysvětloval: „Dával jsem věci do pořádku, aby bylo všechno spravedlivě vyřešeno.“ Kristus mu však řekl: „Ne, Serafino, tvým úkolem bylo mlčení, slíbil jsi mi to. Místo toho jsi změnil moji vůli. Ten bohatý podnikatel se chystal s penězi udělat veliký podvod, přinutil jsem ho, aby o ně přišel. Bezdomovec je potřeboval, aby je použil k záchraně nemocného kamaráda. Mladý muž, který byl chycen, by byl několik dní vyšetřován na policii, zmeškal by letadlo, které havarovalo, a tak by si zachránil život. Drahý Serafino, všechno jsi zkazil, nejsi schopný být na mém místě. I když jsi mnich, považuješ se za pokročilého v duchovním životě, moje prozřetelnost vede lidské osudy lépe než ty, i když se zdá, že v reálném čase nejsou spravedlivé.“ Hledejme moudrost! My, současní lidé, jsme sběrateli zážitků, vizí, předvídání budoucnosti, kterou hledáme ve vlastním úsudku. Věrnost každému okamžiku našeho života modeluje naše výsledky. Rádi opouštíme ticho, takové zvláštní NIC, které je však kolébkou naší budoucnosti. 

Monika Pavelcová