nedělní zamyšlení Ester N. - 20. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Mt 15, 21-28
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí."
Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského."
Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!"
On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.
Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů."
Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zaznamenaný rozhovor ženy s Ježíšem na mne působil vždycky velmi drsně a kontrastně k většině jiných příběhů o uzdravení a chování Ježíše k lidem. Exkluzivita ovcí domu izraelského bije do očí…Ježíš ale tuto výsadnost změnil.

V evangeliu se píše o krajích Týru a Sidónu. Tato města jsou již zmiňována Ježíšem v Mt 11, 20 – 24. v souvislosti s místy, kde se udály nejmocnější Ježíšovy činy, a přesto nečinila pokání. Týr a Sidón se nachází severně od Galilee na území současného Libanonu. Města si nesla pohanskou kulturu, již u Soudců 10,6 je zmiňováno, že synové Izraele páchali zlo a sloužili, mimo jiné, i sidónským bohům.

Není uvedeno, proč odešel Ježíš právě do těchto krajů, ale v kontextu předchozích kapitol pravděpodobně unavený Ježíš odchází dál z území, na kterém ho stále obklopuje hodně lidí a kde slouží až na výjimky synům Izraele, do krajů Týru a Sidónu, aby si odpočinul. Z odpočinku ho vyruší cizinka, která chce opět jeho službu. Ježíš nejdřív mlčí, ale potom příkře odpovídá, že je poslán k izraelskému lidu.

Není to poprvé, kdy Ježíš zmiňuje zvláštní postavení Izraelců – když vybral dvanáct učedníků a vyslal je během jeho života na zemi, aby ohlašovali, že nebeské království je blízko, a aby vyháněli nečisté duchy a uzdravovali každou nemoc, tak neměli vstupovat na cestu k pohanům ani do samařského města, ale měli jít k zahynulým ovcím z domu Izraele (Mt 10, 1 – 15). Tedy k vyvolenému národu, kterému dal Bůh Zákon a se kterým uzavřel smlouvu (Ex 24,1-8).  Zákon ale lidé porušili dřív, než se Mojžíš vrátil z hory Sinaj, zhotovením zlatého telete jako modlu. Jakub 2,10 píše: „Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.“ V Gal 3, 19  je uvedeno: „Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; A v Židům 10,5 – 7 je napsáno: Proto Kristus říká, když přichází na svět: ,Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v obětech za hřích, Bože, si nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně ve tvé knize psáno.

Ježíš chtěl, aby tento vyvolený národ porozuměl, že přichází změna. Změna díky jeho smrti na kříži, kdy Ježíš naplnil pro izraelský národ zákon:

Gal.3,13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ´Proklet je každý, kdo visí na dřevě. To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

a stal se ručitelem lepší smlouvy:

Žd 7,22, Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. Na tuto smlouvu odkazuje i během poslední večeře: Lk 22,20.  A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

Smlouva, do které skrze víru v Ježíše vstupují všichni lidé, bez rozdílu: Gal 3, 22 - 29 „Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce. Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“  Gal.3,13 „Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ´Proklet je každý, kdo visí na dřevě.´ To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“

Víra v Ježíše se tedy stává vstupní branou k nové smlouvě jak pro vyvolený národ, tak i pro všechny další národy. A byla to právě víra, kvůli které Ježíš vyslyšel prosbu kananejské ženy. Obdivuji statečnost a víru této ženy, která navzdory tehdejším zvyklostem oslovila muže pro záchranu své dcery a nedala se ničím odradit a jejíž víra byla nasycena.

A Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním se též změnilo poslání a vyslání učedníků. Ježíš je již nevysílá pouze k synům Izraele, ale ke všem národům.  Nejdříve učedníky Ježíš na úkol připravoval – během cesty do Emauz probíral se dvěma učedníky jejich otázky: Lk 24,25 - 27 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. A když se zjevil všem, učedníkům vysvětloval další věci, kterým před jeho smrtí nemohli rozumět: Lk 24, 44 Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“

Přestože tedy Jeruzalém měl určité výsadní postavení – učedníci začali kázat nejprve tam – zvěst o tom, co Ježíš pro lidi vykonal, náleží nejen ztraceným ovcím domu Izraele. Díky nové smlouvě je chléb života pro každého. Přeji Vám víru, která je nasycena.