Nedělní zamyšlení Evy K. - 21. neděle v mezidobí

Toto zamyšlení mě donutilo prokousat se různými texty a udělat si obrázek, kdo to vlastně apoštol Petr byl. Sama jsem to ani netušila…

Evangelium Mt 16,13-20

         Událost se odehrává v okolí města Cézareje Filipovy, které se nacházelo ve východní části Galileje - na cestě vedoucí z Palestiny do Damašku. Císař Augustus daroval toto město Herodu Velikému v roce 20 před Kristem. Jeho syn Filip ho zrekonstruoval a nazval Cézareou k poctě císaře Cézara.
            Ježíš se ptá učedníků, co si o něm lidé myslí, za koho ho pokládají. Někteří ho mají za Jana Křtitele, jiní za Eliáše nebo Jeremiáše, za někoho z proroků.  Pak však klade otázku přímo učedníkům, co si o něm myslí oni. Za všechny odpovídá vždy aktivní apoštol Petr: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!"

 Ježíš mu na to řekl:" Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám, ty jsi Petr – Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou".

Petr by nepoznal Ježíše ze sebe, ale poznání mu bylo dáno jako dar od Otce. Petr sice hovořil za celou skupinu, ale Ježíš se k němu nyní obrátil osobně.  Apoštol Petr je dominantní postavou celého úryvku.

            Když si Ježíš vybíral své učedníky, nevybral si dvanáct světců, ale dvanáct hříšníků. Bůh však často proměňuje naše hříchy v dary, a naopak, svá charismata a obdarování můžeme objevovat díky svým hříchům.  Například Petr byl velmi namyšlený a ambiciózní muž a vždycky chtěl být na prvním místě. Stavěl se stále do popředí, jen aby vynikl, aby předběhl ostatní. V Písmu se o tomto Petrově hříchu hovoří velmi jasně - je to hřích pýchy.
            Když se Ježíš procházel po hladině jezera, Petr byl jediný, kdo ho oslovil: "Pane, jestli jsi to Ty, poruč, abych k Tobě přišel po vodě!" Ježíš mu řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z loďky, procházel se po vodě, polekal se a začal se topit. 

            Řekl Ježíši:" I kdyby Tě, Pane, všichni tito zradili, já Tě určitě nezradím!" 

A Petr byl zároveň jediný, kdo ho třikrát zapřel.... Při ukřižování Ježíše chyběl a Marii Magdaléně, ohlašující, že se setkala se vzkříšeným Ježíšem, nevěřil....Zradil v podstatě Ježíše stejně jako Jidáš, byl mezi nimi však jeden rozdíl : pokání. Hříšný Petr se kál, kdežto Jidáš propadl zoufalství. Oba sedávali u Ježíšových nohou celé roky, přesto selhali. To, že trávíme s Ježíšem čas, ještě neznamená, že budeme dokonalí. Když chceme následovat Krista, potřebujeme pokání.

            Petr je vždy tím, kdo zasahuje, protože je impulzivní a zbrklý. Jako jediný vytasil meč v Getsemanské zahradě na Ježíšovu obranu a uřízl sluhovi ucho. I na hoře Tábor byl jediný, kdo promluvil. Byl upovídaný, hlasitý a působil Ježíšovi největší těžkosti. Co udělal Ježíš s jeho hříchem pýchy, s jeho povahou? Místo výčitek mu položil jasnou otázku: " Petře, miluješ mě?" Petr odpověděl: "Ano, Pane, Ty víš všechno, Ty dobře víš, že Tě miluji..."

            Tato otázka znamenala: " Petře, budeš vůdcem ne proto, že bys měl dar vůdcovství, ale proto, že miluješ."
            Potom mu řekl, že bude hodně trpět, a zeptal se ho, zda je na to připraven. Petr odpověděl, že ano. A Pán tu Petrovu touhu, být všude první, chtít ve všem vyniknout, neničí, ale mění ji na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce…
            Ježíš oslovuje Petra novým jménem, které se vztahuje na povahu jeho úkolu, Petr je skála, na které Ježíš chce budovat svou církev. Církev, společenství těch, kteří věří v Ježíše, které spojuje stejné vyznání, je přirovnávána ke stavbě. Ve společenství věřících má Petr působit na Pánově místě, má být nástupcem Ježíše, garantem růstu, jednoty a přežití církve. Petrova služba je potřebná proto, aby se křesťanská víra zachovala a přežila.

   Tento úkol dostal Petr i přesto, že Ježíš věděl, že Petr není dokonalý, že společenství prvních křesťanů není dokonalé. Církev je z jednoho úhlu pohledu božská, protože je založena na Ježíši, ale z druhého pohledu je složena z jednotlivých členů, křesťanů, kteří jsou hříšní. Každý člověk podvědomě touží po dokonalosti, ale není v lidských silách ji dosáhnout, protože se dostáváme během života do různých situací, ve kterých se nám ne vždy podaří dobře obstát.

             Máme tu před sebou apoštola Petra, který také často chyboval, hodně věcí zkazil, a přesto všechno si ho Ježíš vybral mezi všemi k tak významnému úkolu. Ježíš mohl říci: " Tak dobře, Petře, můžeš být i nadále jedním z mých následovníků, ale protože jsi to skutečně pokazil, někam se laskavě schovej a tam už, prosím tě, zůstaň až do konce života". Takhle ale Ježíš nejedná. Vrací Petra zpátky k jeho poslání, chce, aby prožil nejen pokání, ale pocítil i vykoupení. Nechce Petrovi jen odpustit, ale i ho napravit. Podmínkou však je, aby Ježíše miloval....

            Tak i my se ocitáme v těžkých životních obdobích, kdy potřebujeme, abychom se dostali zpět do života pomocí Boží milosti. Díky svatému Petrovi víme, co máme dělat...