Nedělní zamyšlení Evy K. - 25. neděle v mezidobí

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům:

" Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: "Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš."

Správce si řekl: "Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidi přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství."

Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: "Kolik jsi mému pánovi dlužen?" Odpověděl " Sto věder oleje." Řekl mu: " Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát." Pak se zeptal druhého: "Kolik ty jsi dlužen?" Odpověděl: "Sto korců pšenice." Řekl mu: "Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát." Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě   navzájem prozíravější než děti světla.

A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.

Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

 Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.

Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

      Když si přečteme text, nechápeme, jak může Pán chválit nepoctivého člověka, a dost nás to pohoršuje. V tomto příběhu však vůbec nejde o peníze nebo podvádění, ale jde o náš postoj k věčnosti.

   První věty nás zavádějí do dobové farmy, kde se zřejmě produkuje olej a obilí. Bohatý vlastník firmy svěřil svůj majetek v plné důvěře správci (řec. oikonomos – jakýsi starověký manažer, ekonom), který s ním měl co nejlépe hospodařit a měl nejspíše dost volnosti v rozhodování. Avšak jednoho dne se k vlastníkovi farmy dostane udání, že správce s majetkem špatně hospodaří a je jasné, že nejspíš o své dobré pracovní místo přijde. Správce zhodnotí svou situaci – kopat neumí, žebrat se stydí – to znamená, že těžkou manuální práci by nezvládl, žebrat je pod jeho úroveň a pracovat jinak se mu asi moc nechce. Vyhlídky do budoucna jsou v jeho očích bezvýchodné. Zajímavé však je, že u něj nezaznívá žádná sebereflexe, pokud je skutečně vinen a udání na něj nebylo podáno např. závistivými konkurenty. Žádné pokání, žádná lítost, nic. Přemýšlí pouze, jak by z této bezvýchodné situace vyvázl.

    A dostane nápad, jak si zavázat dobrým skutkem lidi, kteří by ho mohli později přijmout do svého domu a postarat se o něj. Do té doby se staral sobecky jen o sebe, teď začne rozdávat – sice z cizího, z majetku svého pána, ale přece.

    Zavolal si tedy dlužníky svého pána, kteří měli zřejmě pronajaté pozemky a nájemné mu spláceli v naturáliích, v oleji a obilí. Nebyly to žádné trošky, u jednoho to dělalo 100 věder (batů) oleje, tj. 3600 litrů, u druhého 100 korů (měr) pšenice, tj. 39 000 litrů obilí. Správce si s dlužníky upřede podvod pro obě strany výhodný. Napsal nové dlužní úpisy, ovšem s jinými částkami, než byly ty původní. Jednomu dlužníkovi odečte 20%, druhému dokonce 50%. Majitel pozemků bude ošizen, ale účetně bude vše v pořádku. A dlužníci budou správci zavázáni, proto se mu budou chtít odvděčit. Okamžitý prospěch tedy správce kromě díků nemá, ale očekává výhody v budoucnu, až ze svého teplého místa odejde. Pak bude mnohem snadnější zaklepat u správných dveří a žádat protislužbu. Takže tu máme příklad korupce... Nic neobvyklého, jedná se o popis vychytralého, mazaného "manažera", který si to prostě uměl dobře zařídit.

    Další část textu je však skandální, protože místo toho, aby byl nepoctivý správce potrestán, je ještě navíc pochválen za svou prozíravost! Není jasné, zda ho pochválil pán z podobenství, tedy jeho nadřízený, majitel, nebo sám Pán Ježíš. Vykladači se zde rozcházejí. Ale ono je to celkem jedno, kdo správce pochválil, zní nám to stejně nepochopitelně až děsivě, jak může být chválen nepoctivý správce, který zcela jasně podvádí s účty dlužníků, okrádá svého zaměstnavatele a myslí jen na svůj prospěch, jak se zajistit, aniž by musel pracovat.

    Nyní je však dobré nepřeslechnout, co že to Pán vlastně pochválil. Nepochválil správcovu nepoctivost, ale prozíravost. To, že si – byť nepoctivě, ale přece jen - věděl rady, že byl aktivní, něco podnikl a nerezignoval. Je tedy třeba rozlišit, že Ježíš neschvaluje korupci a podvody správce, ale oceňuje jeho prozíravost. Avšak ta byla využita ke zlé věci, jako příklad by bylo přece jen lepší prozíravost představit na jiném,  zbožném příkladě, a ne na tunelování!

    Jenže ono to má hlubší smysl, že Ježíš použil právě tento příklad.

"Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla."

Toto podobenství tedy nemá za cíl vyzdvihnout podvodníky, ale spíše popostrčit, trknout spravedlivé. Podívejte se, jak se snaží nepoctivec, jak hledá cestu, aby si pomohl, jak je vynalézavý, chytrý a prozíravý s ohledem do budoucna. On tyto úžasné schopnosti používá ke zlému! Což teprve, kdyby byly použity věřícími k dobrému. Podívejte se, jak jsou "synové tmy" chytří a nápadití ve vymýšlení zla, pro svůj sobecký prospěch. Což teprve, kdyby "synové světla" vzali život a věci správně do rukou, to by bylo skvělé. Ježíš si všímá, že tzv. synové světa jsou mnohdy iniciativnější ve vymýšlení zla než tzv. synové světla ve vymýšlení dobra, proto potřebují popíchnout touto provokativní postavou, aby se nedali zahanbit v prozíravosti a vynalézavosti.

     Synové světla, křesťané, bývají někdy pohodlní ve své víře, radují se z přijetí Pána Ježíše, myslí si, že jsou zachráněni a v podstatě už se nezajímají, co ti druzí, přestávají být aktivní. Někdy se zase věřící bojí zastat pravdy, člověka v bezpráví, ozvat se proti nespravedlnosti. Někdy zas rezignují, myslí si, že se stejně nic nezmění, že nemá cenu bojovat, že nemá cenu o něco se pokoušet. Cesta ke zlu bývá jednodušší než cesta k dobru. Je lehčí vymyslet nějakou hloupost nebo zlomyslnost než něco dobrého a užitečného, co by pomohlo nebo mělo nějakou  hodnotu a hloubku.

     Ježíšovo provokativní podobenství chce být nakonec povzbuzením v tom, že se nemáme a nemusíme dát v prozíravosti zahanbit. Kéž nám Pán Bůh pomůže překonat únavu, pohodlí, strach i rezignaci. Kéž nás nově povzbudí k zápasu o spravedlnost, dobro a nesení evangelia lidem. I když to bude něco stát, čas, námahu, myšlení, ale třeba i peníze, o kterých Ježíš taky hovoří.

  "Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných."

    Nepoctivý správce neváhal použít majetek svého pána k získání svých přátel. Ježíš říká, že mamon nepravosti může být použit i k dobrým věcem, které pomáhají lidem – pro charitu, pro získávání lidí pro Krista, pro misii, pro pracovníky a služebníky. Peníze jsou nejspíše vždy nespravedlivé, protože nejsou spravedlivě rozděleny mezi lidmi. Mnozí věřící lidé byli obdařeni bohatstvím, schopnostmi, vlivem a mocí. Pokud jsou moudří a prozíraví, použijí tyto dary k dobré věci, ku prospěchu lidem. Tím slouží Bohu a zajistí si svou budoucnost. Protože žádný čin lásky a pomoci nezůstane u Boha zapomenut.

    Na závěr bych tedy chtěla shrnout, že pokud chceme patřit mezi "syny a dcery světla", nesmíme propásnout příležitost, abychom se chovali moudře a prozíravě ve svých postojích k věčnosti, střádali si spíše nebeské než pozemské poklady, a tím si zajistili svou budoucnost v Božím království.

Krásný víkend přeje Eva K.