Nedělní zamyšlení Evy. K - 26. neděle v mezidobí

Evangelium Mt 21, 28-32

 Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici!“ On odpověděl: „Mně se nechce“, ale potom toho litoval a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: „ Ano, pane,“ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“

Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám : Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky však mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“

V tomto podobenství představuje otec Boha a vinice církev. Synové představují dvě různé skupiny lidí.

Syn, který odmítl uposlechnout příkaz otce, a řekl:

„Nechce se mi,“ představoval lidi, kteří žili ve zjevném hříchu, nepředstírali zbožnost a nepokrytě odmítali omezení a poslušnost, které ukládá Boží zákon. Mnozí z nich však toho později litovali a uposlechli Boží volání. Když zaslechli zvěst evangelia v poselství Jana Křtitele: „ Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské (Mt3.2),“  činili pokání a vyznávali své hříchy.

Negativní odpověď prvního syna znamená neposlušnost a vzpouru, což bylo v tak výrazně patriarchální společnosti, jakou byla židovská pospolitost, něco nemyslitelného. Nicméně tento postoj nebyl trvalý, nakonec se v prvním synovi hnulo svědomí, litoval své odpovědi a šel pracovat na vinici. Splnil tedy otcovu vůli, poslechl – jako výběrčí daní a prostitutky, kteří nejprve Bohu nesloužili, ale pak činili pokání a změnili se.

Druhý syn, který okamžitě odpověděl kladně, měl dobrou vůli: „ Zde jsem, pane,“ ale nakonec nešel, představuje farizeje a velekněze, kteří také měli zpočátku snahu žít podle Božího zákona, ale nakonec odmítli Jana Křtitele i samotného Krista. Náboženský život židovského národa se změnil v pouhý formalismus. Z dnešního pohledu byl druhý syn nespolehlivý, neposlušný, ačkoli se navenek dělal lepším. Kristus zde oceňuje dobrý začátek, dobrou vůli, za kterou však nenásledují žádné skutky. Odmítá tuto povrchní religiozitu, zvykovou praxi, která nezasahuje do života lidí.

Kolik takových zbožných lidí chodí pravidelně do kostela, ale k bližnímu se chová jako k nepříteli, na což pak poukazují zcela právem nevěřící a církvi to dobré jméno nedělá…

Samozřejmě, že Bůh nám dává svobodu vzdálit se, chybovat, přehodnocovat, je však stále nablízku, aby nám pomáhal.

Dnešní evangelium nás volá k zodpovědnosti za způsob křesťanského života, který je tvořen konkrétními činy a nasazením. Denně volíme mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou k bližnímu a sobectvím. Člověk často řekne NE, je to asertivní, pohodlnější, ale pak situaci přehodnotí a „vyměkne“…Protože podstatná je v jednání i láska. A na tomto podobenství je důležité i to, že otec nepřestal být milujícím otcem a žádný ze synů všemu navzdory nepřestal být otcovým synem. A čas pro naši odpověď na Otcovu výzvu stále trvá….