Nedělní zamyšlení Evy K. - 3. neděle adventní

    3. adventní neděle se nazývá nedělí „gaudete", tj. nedělí radostnou. Zatímco děti se radují, že budou Vánoce a dostanou dárky, my se radujeme z toho, že se blíží příchod Pána, jehož přítomnost s sebou přináší spravedlnost, pokoj, lásku a hojnost všeho dobrého.

    Ježíš Kristus přichází v podobě malého děťátka k nám a my bychom se měli přiblížit k němu. Na to, jak se může člověk přiblížit k Bohu, odpovídá v dnešním evangeliu Jan Křtitel.

    Jan Křtitel se narodil postarším rodičům, Zachariášovi a Alžbětě. Jako mladý odešel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil kobylkami, medem divokých včel a kořínky rostlin, oblékal se do velbloudí kůže. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby plnil úkol, který mu dal Hospodin: připravovat lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populárním, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu. Takto pokřtil i Ježíše Krista. Jan upozorňoval na přicházejícího Pána, v němž viděl přísného soudce na konci časů, který bude třídit plevy od pšenice, spravedlivé od hříšníků. Chtěl, aby se lidi očistili, konali pokání a nechali se křtít vodou na odpuštění hříchů.

   „Já vás křtím vodou, přichází však mocnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat ani řemínek u opánků.“ Což znamená, že Jan není hoden Ježíši prokázat ani otrockou službu, protože sundávat opánky z nohou pánů byla práce otroků. Tak nevýslovně měl příchozí Pán převyšovat Jana Křtitele! Tím Jan vyjadřoval svou nejhlubší poníženost a vyvracel srovnání sebe sama s ohlašovaným Pánem.

    Jan křtil vodou, a ponořit do vody znamená omýt se od špíny, tedy od hříchů. O Pánu však přidává hlavní a podstatné sdělení: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“

    Pohled Jana Křtitele a jeho varování má však obecnou platnost. Nejen nejistota okamžiku smrti, ale každý příští den je pro každého člověka důvodem, aby byl připraven a s největší vážností se zamýšlel nad nabídkou spásy. Nabídkou podané Boží ruky.

    Lidé přicházeli za Janem k řece Jordánu, aby se nechali pokřtít a ptali se ho, co tedy mají dělat, jak se mají na příchod Ježíše Krista připravit?

    První odpověď Jana Křtitele je určena všem lidem: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně."

    Jeho odpověď má zřetelný sociální náboj, jde mu o sociální spravedlnost a rovnost. Tato výzva je stále aktuální i v dnešní době. Pro nás to znamená, abychom byli solidárními s těmi, kteří mají hluboko do kapsy v našem okolí, kteří hladoví v dalekých zemích, kteří jsou hendikepováni nebo kteří trpí tím, že ztratili domov. Patříme v Evropě k těm šťastným, kteří žijí v nadbytku. Jsme lidé, kteří velmi často máme všechno, na co si vzpomeneme a mnohdy vůbec nepotřebujeme. Někdy vlastně už ani nevíme, co bychom si měli přát… Spolu s materiálním dostatkem však přichází odklon od víry, jako bychom Pána Boha nepotřebovali. Naštěstí v čase vánočním se kostely plní a lidé otvírají svá srdce. Dary na dobročinné účely o tom vypovídají. Spravedlnost zde přichází spolu s láskou, která nás nabádá věnovat pozornost druhému a jít vstříc jeho potřebám namísto výmluv na obranu vlastních zájmů. Lásky bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti, protože se vždycky budou vyskytovat situace materiálního nedostatku. Vždy bude nezbytná pomoc jako výraz konkrétní lásky k bližnímu.

    Druhou odpověď dává Jan Křtitel několika celníkům, výběrčím daní pro Římany. Celníci často zneužívali svého postavení k tomu, aby kradli, proto se jimi pohrdalo. Jan jim radí: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“

    Neříká jim, aby změnili zaměstnání, ale aby vykonávali poctivě plnění vlastních povinností. A prvním krokem k životu věčnému je vždycky dodržování desatera. V tomto případě sedmého přikázání: Nepokradeš. Toto by měli mít na paměti lidé na vysokých postech, hlavně politici, kteří jsou všem na očích a vlastně se stávají morálními vzory pro ostatní. Naštěstí dost lidí při volbách pochopilo, že ani za cenu různých populistických úplatků a benefitů nemůžeme volit zlo a morální úpadek. A místo trestně stíhaného premiéra jsme zvolili člověka spravedlivého a věřícího, za kterého se nemusíme stydět před světem, ale musíme se modlit, aby byl dost silný a politika ho nesemlela.

     Třetí odpověď patří vojákům, kteří mají moc a jsou pokoušeni ji zneužívat. Vojákům Jan říká: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem."

     Také tady konverze začíná od poctivosti a respektu vůči druhým. Tento ukazatel platí pro všechny, zvláště pro ty, kteří nesou větší zodpovědnost. Nejhorší situace je momentálně v zemích, kde panuje diktatura, touha po moci a majetku, a kde ozbrojené síly jako nástroj moci diktátorů ničí bezbranné obyvatelstvo, které prchá do okolních zemí, aby si zachránilo holý život. 

     Janovo kázání bylo zcela jednoznačné a jasné. Učil lidi opravdovosti, učil je, jakými mají být, když se naplňuje čas a přibližuje se Boží království. Bůh nás bude posuzovat podle skutků, proto je v našem zájmu ukázat, že máme na mysli jeho vůli. V tomto duchu prosme Pána, aby nám Bůh pomohl připravit se na Vánoce a radovat se z narození malého Ježíška.

     Zamyšlení končím slovy jedné písně z Taizé: „Ubi caritas et amor, Deus ibi est.“ (Kde je dobrota a láska, tam je Bůh).

    Přeji všem radostný adventní čas a požehnané svátky vánoční!

    Eva K.