nedělní zamyšlení J. F. - Světlo a sůl

ČTENÍ Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin:
"Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem." 2


EVANGELIUM Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

Světlo a sůl.

Ve Starém i Novém zákoně neustále zaznívá, jací máme být, čím máme být a jak se máme chovat ke svým bližním.

Kdo je můj bližní? A je to od slova blízko? Jak velká je tato „jednotka vzdálenosti“? Kam až sahá? Je to zcela jistě moje rodina, i širší rodina, přátelé, známí, ale je to asi i každý, koho potkám, s kým pracuji, o kom čtu a koho vidím v televizi …

V dnešní době je vzdálenost velmi relativní, a tak patrně neexistuje nikdo, kdo by mým bližním nebyl. Jak to uchopit, aniž bychom se zhroutili z toho, že máme bližního nakrmit, napojit, obléci … a tím vším mu navrátit lidskou důstojnost?

Vím, že v naší společnosti jsou stále lidé, kteří mají hlad, nemají se do čeho obléct a frustruje je nedostatek peněz. Dennodenně je však, pokud nežijeme ve velkém městě, nepotkáváme.

Žijeme každý ve své bublině a lidé kolem nás úplně nevypadají, že jim něco chybí. Jsme zvyklí se ptát: „Jak se máš?“ a jinou odpověď, než: „Dobře“ ani neočekáváme.

Vyřízeno a teď se můžeme bavit o tom, co nás zajímá a jaký společenský problém námi zrovna teď rezonuje. Ani to světlo není potřeba. Konec konců spíš řešíme světelný smog.

A o co tedy vlastně jde s tím světlem?

Abychom byli někomu světlem, musíme ho v sobě mít a to světlo musí mít nějaký zdroj.

Tím zdrojem by pro nás věřící mohl být Bůh. On nám totiž stvořil oči, abychom se mohli na každou skutečnost podívat z různých úhlů. On nám stvořil uši, abychom slyšeli i věci nahlas třeba nevyslovené.

A také nám stvořil srdce.

A když se nám povede z hlavy přepnout na srdce, tak v tichu po poslední myšlence, přijdou odpovědi na naše otázky.

A ta sůl? To je, jak prohlásila moje dcera výzva, abychom nebyli mdlí a tuctoví.

J.F.