Nedělní zamyšlení J. Vacíkové - 1. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5                                                                                                                                                                                                                                                     Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!


Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!
Odp.
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.

Zatím to na poslední dny moc nevypadá. V Evropě je hrůzostrašná válka a nikdo nekuje   z mečů vinařské nože, ale co když ta Izaiášova vize mluví o něčem jiném? Co když ty poslední dny přicházejí postupně, minimálně od doby historického Ježíše? Znovu a znovu po Zemi šlapou lidé, kteří se nechtějí učit válce, kteří chtějí chodit po Božích cestách, i když tomu Bohu mnohdy dávají různá jména, dokonce o něm někdy ani neví. Jejich prostřednictvím přichází Boží království. Vedle nich se ovšem vyskytují i jiní, kteří žehnají agresorům a slibují jim podíl v tomtéž Božím království, ať už účastí na džihádu mečem nebo na útoku na Ukrajinu.

V žalmu jsme se modlili: „Vyprošujte Jeruzalému pokoj, ať jsou v bezpečí ti, kdo tě milují.“ Ano, určitě vyprošujme pokoj. Nedávno jeden kněz, vysokoškolský profesor, vzpomínal na dobu, kdy vyučoval náboženství malé děti, a když se bavili o modlitbě, dovolil si jim položit velmi ošemetnou otázku: „Stalo se Vám někdy, že jste se za něco modlili a ono se to opravdu stalo?“ Ponechme stranou to, že si mohl dost „naběhnout“. Dopadlo to ale dobře. Jeden malý kluk odpověděl: „Modlil jsem se, aby skončila válka v Perském zálivu, a ona opravdu skončila.“

Buďme jako malé děti, zdá se to, jako způsob, jak ne se dostat, ale být v Božím království. Vybavuje se mi takové povídání o blížícím se konci světa s cvičnou otázkou: Co byste dělali, kdybyste věděli, že zítra nastane konec světa? Každý něco vymýšlel, i my si to můžeme cvičně zkusit a ten nejmoudřejší odpověděl něco jako dooral bych pole, zasadil bych strom atd. Vysvětluju si to tak, že člověk, který věčně neodkládá důležité věci ve svém životě, jako je mít urovnané vztahy, nevršit nesplněné povinnosti, nezapomínat zatelefonovat, popřát, poděkovat a omluvit se, může pokračovat v rozdělaném díle, protože takového člověka příchod Pána nezaskočí, i když tedy jistě překvapí.