Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 15. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 30,10-14
Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu:
"Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


2. ČTENÍ Kol 1,15-20
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"

Máme začátek prázdnin a konec války je v nedohlednu. Nemá smysl se ptát, kdo je Putinův bližní, natož komu je Putin bližním. To je svět naprosto nepochopitelný a nepředstavitelný. Má smysl se ptát, komu jsem já bližní. Ježíš neuzdravil všechny lidi v Izraeli, sám říká „jen k jedné vdově přišel Eliáš“ (Lk 4,26). Co to pro nás znamená? Myslím, že to dává naději, že každé prokázané dobro, i to nejnepatrnější, má smysl pro svět. Pro ten svět, který Bůh tvoří, udržuje a miluje. Nemůžeme pomoct každému, protože to prostě nestíháme a nezvládáme nebo dokonce protože to není v naší moci.

Můžeme ale pomoct tam, kde to jde. Není nutné to zdlouhavě okecávat, dokonce není třeba se přitom ptát, co mám dělat, abych dostala věčný život, je dobré to prostě jen udělat, nebo ještě lépe dělat, tedy věrně a soustavně. Ne, čekat na příležitost k nějakému megahrdinskému činu. Ten Samaritán nejel tou cestou proto, že plánoval najít přepadeného a pomoct mu. Prostě byl ve správnou chvíli na správném místě. Stačilo jen mít otevřené oči, všimnout si ho a mít otevřené srdce a oželet svůj čas, svůj plán a taky své peníze. Dobré je věčně nebloumat se sluchátky na uších, protože člověka s klapkami si někdo netroufne ani o pomoc požádat.

Mojžíš (nebo tedy pisatel této části 5. knihy Mojžíšovy) to viděl tak prostě: „Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“ Kristus je od počátku světa v každé jeho součásti, tedy i v mém srdci. Je dobré poctivě a ne alibisticky naslouchat. Pak se okruh našich bližních snadno rozšíří na všechny národy, na lidi všech sexuálních orientací, všech věr i nevěr, na všechno stvoření a jeho prostředí atd. Všechno bude do sebe zapadat – třídění odpadků, šetření vodou a energiemi, omezení nákupů, šetření vlastního času pro ostatní, ohleduplnost vůči majetku ostatních, dokonce i státního, jakákoli pomoc tomu, kdo ji teď a tady potřebuje, úsměv a pochopení, vstřícnost a vlídnost, péče o svěřené (lidi, zvířata, majetek), dobré nápady napříč obory, zastání pro slabé atd atd.

Jo, ve skutečnosti dobře víme, že to není jednoduché, nejsme tak věrní v maličkostech. Je ale třeba si věřit alespoň z části tak, jak nám věří Bůh, zkoušet to každý den znovu, nemalomyslnět. K tomu pomáhá všímat si dobrých a krásných věcí. Problém je, že zlo je vždycky hlučnější a dokonce společnost jako by mu dávala větší prostor. O to větší výzva to pro nás je. O prázdninách si můžeme trošku odpočinout, nabrat síly, vidět krásná místa, navštívit krásné lidi, mít čas na to, na co jsme dosud čas nenašli. To nás může disponovat pro vnímání Božích darů a pro odpověď láskou.