Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 2. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Jan 2,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.                                                                                                                                                                                                                       

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!" Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle." To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

Zamyšlení:

Příběh o svatbě v Káni mám moc ráda.

(Většinou se mi při něm na první dobrou vybaví vtip: Po svatební hostině v Káni galilejské se probírá jeden z opilců se slovy“ „Teda já mám žízeň.“ Úslužný Ježíš se hned zvedá, když tu se ozve: „Ne, ty teda rozhodně už ne.“)

Ten příběh mám moc ráda z mnoha důvodů.

Proč zrovna tenhle zázrak je uváděn v Janově evangeliu jako první? A proč v synoptických evangeliích není? No, třeba ten příběh prostě neznali, ale myslím, že pro Jana je tenhle příběh důležitý. Uvedení Ježíše divutvůrce na scénu se netýká „velkých věcí“, jako je uzdravení, vzkříšení, nasycení. Lidé často říkají: „Jo, až mu poteče do bot, to on si na Pána Boha vzpomene, to on přileze ke křížku.“ (Není to fér zneužívat lidského neštěstí k nějaké laciné agitce.) Ale tenhle příběh je o radosti. Svatební slavnost je výjimečnou příležitostí k prožívání radosti. Sňatek byl v židovské kultuře a je i v naší považován za požehnaný. Proto taky Izaiáš uvádí jméno země, v níž si zalíbil Hospodin, „V manželství daná“. Staré panny byly vždycky politováníhodné. (To až v dnešní kultuře je single život mnoha lidmi spatřován jako následováníhodný.)

Ženichovi se opravdu vyplatilo pozvat Ježíše s jeho přáteli , aby měl podíl na jeho radosti. Je dobré s Ježíšem počítat tak nějak permanentně, jen tak, nejen „když jde o život“, už proto, že o život jde přece pořád. Každou minutu našeho života stojí zato žít naplno, s otevřenýma očima nacházet důvody k radosti, neodkládat to na pozdější dobu.

Sváťa Karásek zpívá ve své písni Kázání o svatbě v Káni galilejské:

„V žití tvém dnes každá radost tvá radost tu úplnou předjímá. V svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: další host. Novej host k nám vešel na slavnost... Víno tvé výborné pít mi dej. Říká Bůh: jen už dnes ochutnej. “ (odkaz Kázání o svatbě v Káni galilejské - YouTube  )

Ještě mě v tom příběhu fascinuje, co udělali služebníci na svatbě. Ježíš jim řekl: Naplňte ty nádoby vodou“. (Uvádí se, že jejich celkový objem byl 450 l – 690 l.) Jen si to představte, bez kohoutku na konci vodovodní přípojky museli chodit někam s vědry pro vodu a lít ho do těch štoudví. Takový nerozum, taková dřina! Jen na základě tak banální věty. Je pravda, že jim to poradila Maria, kterou možná znali jako praktickou rozumnou osobu, ale stejně, byla to odvaha, nebo pošetilost. Často slýchám, že Bůh teď nemluví tak, jak mluvil k prorokům nebo ke svatému Josefovi ve snech atd. Možná je to ale spíš tak, že Bůh mluví úplně stejným způsobem, jen my to nedokážeme analyzovat, jsme ohlušeni množstvím informací a hluku jako takového. Stačí to risknout, stojí to za pokus vyzkoušet, že právě ta myšlenka, která mi přišla na mysl nebo ji někdo vyslovil, je takovým pokynem či pošťouchnutím od Boha, byť by byla bláznivá. Pak třeba zakusíme radost z toho, že jsme překročili svůj stín a udělali to, co jsme vlastně věděli, že je dobré, jen se nám do toho nechtělo. Jo, a bez toho, že ti služebníci nanosili takové obrovské množství vody, by se ten veselý zázrak vůbec nestal!