Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 26. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29
Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"



2. ČTENÍ Jak 5, 1-6
Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.

EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48
Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

Zamyšlení

Do jaké míry je naše vnímání lidí ovlivněno námi vytvořenými škatulkami, do kterých si vědomě nebo podvědomě lidi zařazujeme, často zkratkovitě a dřív, než jim dáme šanci se nějak svobodně projevit? Ovlivní náš pohled na neznámého člověka informace, že je katolík, popř. nějaké viditelné znamení, např. křížek nebo medailka na krku a podobně? (Teď nemyslím jezulátka po kapsách a podobné nesmysly). Položila jsem si tuto otázku a poctivě si musela přiznat, že ano, že v tu chvíli podvědomě doufám, že to bude slušný člověk, nebo alespoň, že má větší předpoklad takovým být. Myslím, že to samo o sobě neškodí, podobně jako můj rychlý úsudek o někom, kdo již vystřídal několik politických stran včetně těch pro mne nepřijatelných, ale neměli bychom mít ty škatulky za neměnné a napořád zůstat u svých rychlých soudů.

Před mnoha lety jsem měla v kostele při kázání strašlivý zážitek, kdy pan farář prohlásil, že dobré skutky nevěřícího člověka nemají v Božích očích žádnou cenu. Představila jsem si svého láskyplného manžela a rozplakala se. Chtěla jsem jít a od ambónu všem říct, že je to lež, ale nedokázala jsem v sobě najít dostatek odvahy. Budu si ten zážitek nejspíš pamatovat do konce svého života a říkám si, že je vlastně dobře, že jsem to musela slyšet. Jako bych další život (mimo jiné) věnovala tomu, abych dávala všemi možnými způsoby najevo, že je to nesmysl. Paradoxně to pro mne souvisí s větou „Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, nepřijde o svou odměnu.“ Není to vypočítavost, pomáhat zrovna tomu člověku, u něhož je za to odměna jistá? Kristových lidí je ale dnes přibližně 8 179 000 000! Kristus je univerzální člověk a univerzální Bůh. Bůh pro všechny. Např. ve 3. kapitole 2. Petrova listu je uvedeno: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2. Petrův 3:9) Nechápu, jak může milovat 8 miliard lidí současně, ale věřím, že to dokáže. Aspoň někomu z nich tedy podám „sklenici vody“ – uprchlíkům z Ukrajiny a vojákům bránícím svou vlast, lidem postiženým povodní, protivnému kolegovi nebo sousedovi, Člověčině, z. s., Mary´s meals, Člověku v tísni, Paměti národa atd.

Křesťané dost s despektem mluví o Starém zákoně, prý samé násilnosti, války a žárlivost. Mojžíš je ale nějak nadčasový. Na konkurenci v prorokování odpovídá: „To tak žárlíš kvůli mně? Všichni by měli být proroky.“ Hebrejské slovo navi (prorok) znamená vidoucí. Jsme tedy vyzváni k povinnosti snažit se vidět znamení doby, skutečný stav věcí, rozlišovat zdroje, popř. varovat před zlem a jeho projevy a hrozbami, nechovat se ustrašeně nebo vypočítavě a taky chválit ty, kteří si chvály zaslouží, a to bez ohledu na „tábor“, do něhož patří.

„Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty! Dej, Pane, ať lidi neškatulkuju podle zavedených klišé nebo podle toho, co se jeví, jako výhodné. Ať mám nadhled jako Mojžíš nebo rovnou jako Ty. Vždyť kdo není proti nám, je s námi.“