Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 6. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: ‚‚Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: ‚‚Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.        Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
Tehdy Petr řekl: ‚‚Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.



2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

EVANGELIUM Jan 15, 9-17
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
‚‚Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

Moje dnešní zamyšlení je hodně osobní a zase trošku hudební.

"Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní.“ Toto řekl Petr poté, co prožil asi 3 roky jako velmi blízký přítel Ježíšův, a to včetně proměnění na hoře, odpuštění selhání a pár zázraků. Jak je možné, že až teď? Měli jsme v rodině spoustu let člověka, který nedávno prohlásil: „Teprve teď díky Vám vidím, že dobré vztahy jsou víc než bohatství.“ Po 10 letech? To jako fakt? Mám toho apoštola Petra ráda, dává mi naději, že to s člověkem nemusí být tak, že se obrátí a hned dělá všechno správně a běda když ne. Všichni jsme na cestě a je to normální, že se dobré časy střídají s méně povedenými, a to třeba i během jediného dne.

Všechny dnešní texty jsou o lásce. Poslední CD našeho Honzy (Čtvrt na smrt) se jmenuje „Láska. Vždycky.“. V písničce „Svítá dřív než včera“ má text: „Chcem jen žít a nechat žít a lásku pro všechny“. Možná je to trochu klišé, ale mám radost, že nemá předsudky a neupírá nikomu šanci na láskyplný život. Ale ještě větší radost mám, že se pomaličku učí milovat dospěle, např. udělat si čas na svého vážně nemocného tátu.

Byli jsme nedávno na koncertě bratrů Ebenových. Celý večer byl úžasný, ale tematicky se mi vybavila písnička O filmových milovnících, kde se v refrénu zpívá:

Zdá se, že patří vám, je těžké odolat,

když řekne: Jsem tak sám, když řekne: Mám tě rád,

Řekne vám Sweetheart, baby, honey,

anebo Lásko, když je to dabovaný.

V písni z roku 2002 si dělá M. Eben legraci z povrchních filmů, potažmo z povrchních citů.

Během večera ale zazněla i píseň z roku 2014 Nic není tak horký, v níž se do protikladu k pomíjivosti všeho možného jako mantra opakuje „A jenom láska ta vytrvá navěky.“ A já tam vidím jeho lásku k manželce Markétě, která je již 38 let na invalidním vozíku.

Před 14 dny jsme slavili neděli dobrého pastýře. V 10. kapitole Janova evangelia je pastýř, který položí svůj život za ovce. Pastýř běžící na pomoc ovcím proti vlkovi určitě neplánuje umřít, ale mohlo by se to teoreticky stát proti smečce vlků, která je v ráži. Můj manžel, když před několika lety slyšel hluk z našeho dvorku, běžel tam a uviděl sousedova německého ovčáka, který zabíjel naše slepice. Vběhl tam, aniž by si vzal něco do ruky, křičel tak, že pes utekl a pár slepic bylo zachráněno. Když mi to vyprávěl, zhrozila jsem se, co by se stalo, kdyby se pes obrátil proti němu. Manžel odpověděl: „Na to jsem v tu chvíli vůbec nepomyslel, jen jsem chtěl zachránit ty slepice.“ Rozhodně tam nešel, aby položil svůj život za slepice.

Toto je moje odpověď na mou otázku, jak to bylo s Ježíšem: Ježíš nešel do Jeruzaléma primárně položit svůj život, šel tam milovat do krajnosti a zůstat věrný sám sobě, svému přesvědčení, a to je fakt rozdíl! Váš pan farář nám v souvislosti s Velkým pátkem říkal: „Zbabělec umírá často, odvážný jen jednou.“ Pojďme tedy věrně vytrvat ve svých láskyplných vztazích navzdory možným nebezpečím a ohrožením, navzdory tomu, že nejsou ideální. Bůh důvěřuje nám, my můžeme důvěřovat jemu, že každá situace má nějaké východisko, každá těžkost má nějaké řešení a že na ni nejsme sami. Kromě toho, že Ježíš už šíleně těžkou cestou prošel, máme taky jeden druhého a je na naší vynalézavosti, jak si vzájemně pomáhat těžkosti nést.