Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - neděle Božího milosrdenství

1. ČTENÍ Sk 2,42-47
Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné.

Čtení ze Skutků apoštolů.

(Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.



2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9
Bůh nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
 Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.




EVANGELIUM Jan 20,19-31
Za týden přišel Ježíš zase.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána."
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Dnešní neděle nese jméno Božího milosrdenství. Víte, co na Vás vyskočí, když zadáte do vyhledávače slovo misericordia (latinsky milosrdenství)? Nespočet pohřebních služeb. Zdá se, že toto pojmenování zvyšuje tržby. Pozůstalí ovšem velmi potřebují milosrdné jednání, protože ve svém stavu duše jsou schopni kývnout na téměř jakékoli požadavky společnosti, jejíž služby poptávají. Slovo je složeninou. První část známe ze slova mizérie (neštěstí, ubohost, bída) a znamená ubozí nebo také postižení. Cordia znamená srdce. Takže misericordia, znamená srdce, které pečuje o ubohé. Milosrdenství je složeninou pocházející ze slov milost a srdce, tedy srdce plné milosti, veliká shovívavost. Ještě známe slovo mizera, které původně znamenalo ubožák, ale teď je to lump. Pravděpodobně veliká bída dělá z části lidí něco, co jiná část lidí označuje hanlivě.

Milosrdenství je praktická láska. A nepotřebují jej pouze ubožáci v užším slova smyslu, ale opravdu všichni lidé. Svým způsobem totiž všichni ubožáci jsme, jsme v zajetí vlastní malosti, vlastních omezení, nedostatku velkorysosti a nadhledu. Milosrdný Bůh říká:

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje. Já však vám říkám: Nedělejte ukvapené závěry o věcech, kterým ještě nemůžete rozumět. Nechovejte se jako Jobovi přátelé a nepřilévejte olej do ohně.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Pán Bůh umí psát i po křivých řádcích. Já však Vám říkám: Pán Bůh žádné křivé řádky nezná. Nejste zajatci Božích plánů. Máte svobodnou vůli, celý Váš příběh je jedinečný a Bohem požehnaný. Nebojte se hledat nové cesty. Já jsem s Vámi až do skonání věků.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Člověče, přičiň se a Pán Bůh Ti pomůže. Já však Vám říkám: Já jsem s Vámi, ve Vás, ve Vašich snahách, myšlenkách, činech, jsem Vaší součástí, Vaší silou, moudrostí a slitováním.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Pán Bůh ho potrestal. Já však Vám říkám: Nezhřešil on, ani jeho rodiče. Zdaleka ne každé zlo či neštěstí je trestem, a už vůbec ne mým.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Někdo je Bohem předurčen ke spáse, někdo k zatracení. Já však Vám říkám: Já rozmnožuji den co den počet povolaných ke spáse (Sk 2,47).

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Kdyby byl Bůh, zabránil by tomuhle zlu. Já však Vám říkám: Měl by Bůh okamžitě ztrestat každého člověka, který způsobil křivdu jinému? Chtěli byste žít ve světě, ve kterém bych okamžitě každého viníka ztrestal? Kdo by pak obstál?

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Jen Bůh dokáže být ke všem milosrdný. Já však Vám vyprávím podobenství o milosrdném Samařanovi, já mám pochopení pro milovaného Tomáše (J 20,27) i pro oba své syny z podobenství o milosrdném otci. Buďte tedy milosrdní, jako jsem milosrdný já (Lk 6,36).

Pojďme se tedy o to pokusit a buďme milosrdní – odpouštějme, překonejme touhu po pomstě, věnujme svůj čas nemocným, chudým, opuštěným, duševně a duchovně strádajícím, vězňům, uprchlíkům a mnoha jiným, kteří jsou odkázáni na pomoc bližních.

Můžeme být milosrdní vůči Bohu? Náš pan farář jednou o Vánocích říkal: Kéž by se mohl Ježíšek jen tak u mě schoulit a odpočinout si, že bych ho nechal vydechnout a pořád po něm něco nechtěl. Je to samozřejmě antropomorfismus, ale často si na jeho výrok vzpomenu. Můžeme jen tak být u vědomí Boží přítomnosti.