Nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 11. neděle v mezidobí

ČTENÍ Ex 19, 2-6a
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem." 2


2. ČTENÍ Řím 5, 6-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.


EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

Nedělní texty Písma jsou o Stvořitelově lásce, dobrotě, všemohoucnosti, ...

Ale také o naší věrnosti, vděčnosti, chvále Stvořitele, ...

Žijeme v hojnosti všeho (současná realita) a Stvořitele máme jako součást našeho programu? Dopadne na nás ale nějaký problém a začneme kvílet. Dějiny se opakují jako kyvadlo. Sem, tam, sem, tam, ... Vidíme to na "Vyvoleném národě". Období prosperity a úpadek morálky. Přes všechna varování, nabádání, rady k otočení kormidla. Následovalo porobení, hlasité fňukání. A Bůh je vyslyšel, vzestup národa duchovní i ekonomický.

Podobné je to i s naší společností. Z nedávné minulosti obrovské chyby 1. republiky ve vztahu k bližnímu. A po 2. sv. válce? Vidina zlatého telete a proradnost představitelů státu nás vrhla do otroctví na 40 let - o 10 více než Izraelité na poušti.  A teď si chrochtáme, že máme svobodu. A vůbec nevidíme, že jsme stádo vedené na porážku. Uvědomujeme si, že jsme ekonomickými otroky? Že jsme zašlapali morálku jako sůl, která nesolí a vyhodí se na ulici?

Tak a doufám, že vyprovokuji odezvy.

1. čtení: "Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."

Tento úryvek v celku knihy Exodus uvádí slavnostním způsobem uzavření smlouvy na Sinaji. Po připomenutí velkého činu Hospodinova (vyvedení z Egypta) je požadováno zachovávání smlouvy, tohoto základního vztahu Hospodina s lidem. Tato smlouva pak otevírá Izraeli jeho význačné ba výsadní postavení v lidstvu – lid smlouvy je Božím vlastnictvím, tedy svatým (= Božím) lidem, a tedy společenstvím kněží (nás všech?), tedy těch, kdo mají s Bohem úzké svazky.

2. čtení – Řím 5,6-11: „Jestliže jsme byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše budeme zachráněni jeho životem.“

List Římanům představuje poměrně náročnou teologii. Pavel vykládá v 5. až 8. kapitole nauku o ospravedlnění a ukazuje, jakým způsobem je ospravedlnění Božím darem. V dnešní perikopě předkládá řadu slov určených těm, kdo Krista ve víře přijali jako spasitele.
V 6 - na Ježíšově výkupné smrti nemáme žádnou zásluhu. V době naší slabosti, nikoliv v naší síle Ducha, Ježíš zemřel. A pokud zemřel za bezbožné, znamená to, že žádný hříšník není předem vyřazen.
V 7-9 - zemřít za někoho, k tomu má málokdo chuť a odvahu. Ale Ježíš zemřel dokonce za ty, kterých si nemohl cenit, tedy za nás všechny i hříšníky. To je obraz velikosti Boží lásky, která přesahuje lidskou zkušenost.
V 9 - ospravedlnění je jedním ze základních Pavlových pojmů. Je to změna situace člověka: z hříšníka, který před Bohem neobstojí, se stává člověk někým, kdo u Boha může setrvat. Slovo "krev" je zde zkratkou pro celou Ježíšovu smrt na kříži.

Evangelium   Mt 9,36-10,8
Ježíš je původce našeho ospravedlnění, jeho smrt je příčinou naší spásy, jak zdůrazňuje dnešní druhé čtení. A přece je zcela zřejmé, že se dílo spásy nechce a nemůže obejít bez dalších lidí. Ježíš potřeboval učedníky, tedy lidi, kteří se od něho učili. A potřeboval ty, které by mohl poslat – apoštoly. Učedníci se zcela logicky stávají apoštoly. Mají zpřítomňovat Ježíšovo dílo ve světě, tedy uzdravovat, očišťovat, přinášet odpuštění.

Žeň, o které mluví začátek perikopy, je často ztotožňována s Božím soudem (viz podobenství o plevelu a pšenici). Zde však je to jinak: na žeň je třeba dělníků, aby se Boží úroda neztratila, aby bylo mnoho zachráněných, a to jak z Izraelského domu, tak i z těch, kteří byli od počátku Bohu nevěrní nebo nevyvolení. Záleží na nás, zda to přijmeme. A je jedno, jestli chodíme do kostela, nebo do hospody.

Masivní Pavlovo ujištění o velikosti Boží lásky, o síle vykoupení, které je zdarma dané, není zbytečnou věcí ani dnes. Společnost nám stále připomíná, že lze získat jen "něco za něco". Jen loterie jsou výjimkou. Pavel mluví jinak. Tvrdí, že Bůh pro nás pracoval z vlastního rozhodnutí, dřív než jsme se jakkoliv změnili a že nám své největší dary dává bez jakékoliv naší protihodnoty.

Náš vztah ke Stvořiteli nesmí být deformován zkušenostmi ze vztahů s lidmi. Poměrně častý argument pohanů je: "Kdyby byl bůh, tak to nedopustil". Opak je pravdou. Svolal apoštoly a vyslal je hlásat evangelium, uzdravovat, a probouzet z mrtvých.

Použity úvahy P. A. Opatrného.

 Vše dobré a zdar a sílu do 12. neděle.

Jirka Rezek