Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 31. neděle v mezidobí

nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 31. neděle v mezidobí



Datum konání:
30.10.2022

1.čtení Mdr 11,22-12,2

 Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. 24  Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

 2. čtení 2 Sol 1,11-2,

Bratři!

Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

 

Evangelium Lk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

 

Sv. Pavel ujišťuje Soluňany svými přímluvami o dobra a o ochranu. Autor tedy sděluje toto poselství: Současné útrapy adresátů nejsou ještě znamením odpoutání ďábelských mocností, které podle apokalyptiky budou předehrou konce. Jsou spíše důsledkem stálé přítomnosti zla v lidských dějinách. Bůh nám dal svobodu v rozhodování – jsme stvořeni k Jeho obrazu. Ale svobodně jsme se rozhodli nakousnout v ráji jablko a zahumusit si duši hříchem.  Současně napomíná a varuje před kalkulacemi o konci světa.

 

Adresáti 2. Sol nesnášejí jen útrapy rozličného druhu (srov. 1 Sol 2,14), ale jsou podrobeni tvrdému pronásledování pro víru (srov. 2 Sol 1,4-5). Odkaz na zachovávání “tradic” (srov. 2,15; 3,6) je charakteristický pro období, v němž kvůli objevování se prvních herezí, se Církev odvolává na autoritu prvních svědků, kteří jsou zárukou toho, co nyní hlásá.

 Současně napomíná a varuje před kalkulacemi o konci světa.

Vyskytují se tu lidé, kteří nic nedělají a žijí na úkor druhých (3,6-5) podobně jako v 1 Sol 4,11. Jejich odsouzení je však tvrdší a výslovnější. I když to autor neříká jasně, lenost je téměř jistě důsledkem přehnaných apokalyptických očekávání.

Domnívám se, že musíme rozlišovat. Bible není věštírna, je to nauka víry a mravů. Není naší kompetencí určovat astronomický zánik Země, Sluneční soustavy, Mléčné dráhy, vesmíru!

Vesmír je nekonečný, nikde nezačíná a nikde nekončí. Rozpíná se. Fyzikové se shodují na Velkém třesku. Uvolnění obrovského – nekonečného? -  množství energie. A kdepak se ta energie vzala? Energie nezaniká a ani nevzniká. Pouze se transformuje. Celý svět je z našeho pohledu (omezeným smysly) o poli – elektrickém, magnetickém, gravitačním ... - a o látce. ta vznikla díky energii. Úsměvné byly argumenty komunistů o neměnnosti materie, že jsme se vylíhli z řas v rybníku (želvy na Galapágách si uvědomili nutnost transformace na člověka – Darvin se jim hodil), nebo nadšená soudružka učitelka ve škole s nadšením sdělovala, že soudruh Gagarin byl ve vesmíru a žádného pánbíčka tam neviděl. Podobná zábava v socialistické škole byla při detekci elmagnetického záření z vesmíru a začaly se stavět obrovské antény – radioteleskopy. A soudruzi učitelé to vysvětlovali, že nám volají marťani.

Látka stále vzniká a zaniká. Elektron nemá poločas rozpadu, proton velice dlouhý (je velmi hmotný) a neutron se rozpadá ve velmi krátké době. Ve hmotě ale neubývá, musí se najít nový. Stejně kontinuálně probíhá stvoření v živé přírodě. Díky energii. Semínko vyklíčí, slunce, voda, minerály a je z něho obrovský strom. Uřízneme, podpálíme a máme hromádku minerálního popela a hodně tepla (energie na měsíc). A samozřejmě i stvoření člověka. Vznik buňky, spojení dvou buněk, jejich množení podle fantastického řádu fyziky, fyzikální chemie a chemie a dokonalé organizace do nich vložené – kým asi? Dovršení daných parametrů těla, výdrž desítky let, co se opotřebuje doroste. Máme poslání a po splnění se nám vybijí baterky a končíme v tělesné schránce. Atomy a buňky se přestanou mrskat sem, tam a okolo. To je ta látka. Pokud si zakládáme na tělesné schránce, vznikne nám neřešitelný problém. Ale energie tím nezaniká, zůstává. A ta energie to "jsme my".

Já osobně vidím druhý příchod Kristův analogicky. Je stále s námi. Neodskočí si jenom proto, aby apokalypticky znovu přišel v dimenzi mé osoby, mého současného bytí. Záleží jenom na nás samotných, jak se otevřeme darům a milostem Stvořitele, jak si budeme mlsat to co nám připravil a spojitě poskytuje stále i v pozemském bytí. Jak Boží království prožíváme v současnosti. Naše prohřešky se ukládají v archivu? Možná nám zalézají do svědomí, stává se z nich buližník, který nás táhne ke dnu. A Kristus se vrací. Nabízí odpuštění. Nevynáší rozsudek.  Anebo se jim zavřeme. Naše pýcha nám nedovolí přiznat nekonečnou lásku, zařídíme se podle sebe. Potom nám nezbude nic jiného, než hlídat si "konec světa" a klepat se strachy co bude. Z pozemského světa do "věčného světla" odcházíme se svým rozhodnutím, jenž umožní věčnou blaženost nebo věčné zavržení.

 

A první čtení a evangelium? Podtrhuje výše řečené. Právě na začátku a na konci Ježíšova veřejného působení, udává základní tón Ježíšova poslání: on přišel hledat a zachránit to, co zahynulo. Ježíš se nenechává ovlivňovat davem, dokonce jde proti jeho představám. Postoj milosrdenství a trpělivosti vůči hříšníkovi.

 

Jiří Rezek

17.10.22