Nedělní zamyšlení Jířího Rezka - 5. neděle postní

1. ČTENÍ Iz 43,16-21
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe, který bude hlásat mou chválu."

2. ČTENÍ Flp 3,8-14
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
Odpověděla: „Nikdo, Pane."
Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "
 

Je 5. neděle postní, blížíme se konci postní doby a těšíme se na Velikonoce. Jak jsme čtyři týdny postu prožili? Zvládli jsme všechna předsevzetí? Pozor - hodně předsevzetí je dlažba cesty do pekel. Postní doba je asi pro mnoho z nás odřeknutí se opečených jitrnic, kouření, alkoholu, tancovaček, surfování na mobilech atd. A nebo budu milý, nebudu se zlobit na blízké, nebudu při řízení agresivní a mnoho dalších možností cesty ke "svatosti".

Co nám nabízí liturgie slova této neděle?

Čtení z knihy proroka Izaiáše. Iz 43,16-21    Hle, činím věci nové a napojím svůj lid.

Kniha proroka Izaiáše je složena z více částí, které vznikly v různých historických situacích. Náš text patří do období babylonského zajetí (586–539 př. Kr.), kdy lid zlomený zajetím a vzdáleností od domova přestal doufat, že se vrátí. Prorok Izaiáš burcuje svůj národ. A jeho ústy Bůh připomíná události přejití Rákosového moře, když je vyváděl z Egypta. Stejně bude Bůh jednat i dnes říká Izaiáš. A na poušti hořekovali, že nemají plné hrnce masa. Také zaslíbení zapomínali. Nevděčný to lid. Do vyvolené země nedošli, dostali se tam až jejich potomci. Co my s tím máme dělat v 5. postní neděli? Dohonit to, co jsme nestihli. V postní době nasloucháme horlivěji než jindy Božímu slovu a věnujeme se modlitbě. Tak se postní doba stává přípravou na slavení velikonočního tajemství, a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou katechumenů na jeho přijetí, jednak pokáním. Nemalomyslnět, Stvořitel je stále s námi.  Pokání postní doby nemá být jen vnitřní a individuální, ale také zevní a společenské. Stvořiteli více děkujeme a oslavujeme Ho. I když ve víru starostí na Něho zapomínáme, On nezapomene, musíme ale prosit.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. Flp 3,8-14 dává návod jak do toho. List Filipským, popisuje jeho pokorný a vznešený stav lásky.  V tomto úryvku sice Svatý Pavel naráží na hlasatele evangelia, kteří ovšem požadují, aby noví křesťané plnili všechny příkazy Mojžíšova zákona, především obřízku. Zevní – povrchové projevy víry. Farizejský postoj. Protože v originále je zde užit expresivní výraz, lze tušit, že Pavel ukazuje, jak marné je stavět pouze na plnění příkazů. V jeho době ještě nefungovala biskupská konference, ale jeho slova jsou velice aktuální i pro nás. Příkladů je povícero, aktuální úlet  Našich Excelencí si přečtěte na "https://www.christnet.eu/clanky/7062/liturgicky_skandal_na_brevnove.url".

Je zde i vazba na evangelium a farizejská snaha udělat z druhého někoho nepatřičného.

Jan 8,1-11  Text o cizoložné ženě mnohé nejstarší rukopisy neobsahují. Jde tedy zřejmě o literární vsuvku. Některé rukopisy obsahují doplněk: „vytráceli se, jeden po druhém, zahanbeni ve svědomí“. Ač jde o vsuvku, je text součástí posvátného celku Bible. Proč přivedli farizeové ženu za Ježíšem? Nejde jim o hříšnici, ale o plnění litery Zákona! A také ho dostat do úzkých – nachytat ho.

Ježíš, když byl vyzván malomyslnou nepřátelskostí dotazovatelů, ingoruje jejich past, dívá se pryč, ohýbá se dolů a píše na zem svým prstem. Jejich otázka padá do prostoru mezi nimi. Opakovaně farizeové líčí past, aby Ho diskreditovali. Mají dodržet zákon a ukamenovat ji – jeho poselství milosrdenství bude odhaleno jako podvod. Nebo se jí omluví a vyloučí se ze své tradice – studený exil. On nejen píše, ale přepisuje (!) otázku.

Co psal na zem?  Ježíšova odpověď ukazuje, že láska si nenárokuje nic, kromě pozemského práva být milosrdný, uzdravovat naši duši a osvobozovat. Láska neodsuzuje, pomáhá i v případě poklesku. Např. marnotratný syn minulé  neděle. Kdo jí může, v konečném důsledku, odolat a nezamilovat se? Je to aktuální i pro nás a naší dobu?

 Vše dobré, zdar a sílu.                  

                                                                                                                                                         Rezek jiří