Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Jirky K. - 25. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Jirky K. - 25. neděle v mezidobí



Datum konání:
19.9.2021

Dnešnímu úryvku Markova evangelia dominují dva motivy. Je to jednak motiv předpovědi Ježíšova utrpení a vzkříšení, dále pak motiv prvenství. Pokusím se na obě tato témata podívat podrobněji.

                 

V Markově evangeliu máme celkem tři předpovědi Ježíšova utrpení, a to v osmé, deváté a desáté kapitole. Dnešní část z deváté kapitoly bývá tradičně nazývána jako druhá předpověď. Historicky může být považována nejvěrohodnější. Tím ovšem nemůžeme zpochybňovat věrohodnost dalších dvou předpovědí Ježíšova utrpení. Za povšimnutí stojí i to, že se jedná o předpověď nejkratší. Zatímco v osmé kapitole Ježíš zmiňuje, že bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů zákona a zabit, zde se spokojuje s krátkým vyjádřením: „Bude vydán lidem do rukou a zabijí ho“. Třetí předpověď utrpení nalezneme ve 33. a 34. verši desáté kapitoly, a to v tomto znění: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“ Ve všech třech případech končí tato tvrdá předpověď víceméně podobnými slovy: „ale za tři dny po své smrti vstane.“

 

Jaký účinek měla Ježíšova druhá předpověď na jeho učedníky? Byli syny své doby, znali všeobecně rozšířenou představu o očekávaném mesiáši a jistě každý z nich měl i svou vlastní představu o tom, jak se na Ježíšovi jeho mesiášství naplní. Evangelista říká, jak pochopili Ježíšovu předpověď: „Oni však té věci nerozuměli.“ Kde se stala chyba? Proč nerozuměli? Že by jim to Ježíš vyložil nesprávně? Nebo že by nechtěl, aby rozpoznali jádro jeho sdělení?  Domnívám se, že chyba byla na jejich straně. V čem? Už bylo naznačeno, že byli zřejmě uzavřeni do dobou ovlivněných představ o mesiáši. Možná i kvůli svému sporu o prvenství, kdo je mezi nimi největší, nevěnovali přiměřenou pozornost Ježíšovu sdělení. Dá se také předpokládat, že daná skutečnost byla pro ně natolik nepřijatelná, že ji vlastně ani nechtěli pořádně pochopit. Marek dodává: “Báli se ho zeptat.“

 

Kdybychom chtěli krátce přetlumočit Ježíšovo slovo učedníkům, že „Syn člověka bude vydán do rukou lidí a že bude ukřižován“, můžeme říci, že svým učedníkům sdělil: Nebojte se! I když to vše dopadne po lidsku tak katastrofálně, Boží věc se nezkazí, vaše záchrana se uskuteční. Žádné utrpení, které člověk podstoupí a žádné zlo, které nás může na životní cestě potkat, není silnější, než Boží láska – ta je tak silná, že překoná i smrt, že znamená vzkříšení.

 

Když Ježíš říkal svým učedníkům, že bude trpět, zemře a třetího dne vstane z mrtvých, neříkal to proto, aby je strašil. Když my uvažujeme o své smrti, nemělo by to být pro nás zdrojem hrůzy, beznaděje nebo podnětem k hledání falešných nadějí. Jsme pozvání k následování: to zahrnuje i utrpení a smrt, ale to znamená také vzkříšení, jestliže se Krista nepustíme, jestliže vytrváme v životě jako ti, kdo byli Bohem přijati za vlastní.

                  

V další části zmíněného úryvku pokračuje Ježíšův rozhovor s učedníky. Obsahuje jednu Ježíšovu otázku a dva poučné výroky. Ze strany učedníků pak mlčení. Nejprve zahanbené, poté naslouchající. Otázka: „O čem jste spolu rozmlouvali?“ není potřebná kvůli Ježíšově znalosti, ale kvůli zamyšlení učedníků nad sebou samými.

 

Ježíš ve svém výroku naznačuje, že skutečné prvenství v Božím království je odlišné od lidských měřítek. A dává přímo radu, jak se stát prvním: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Dává tím najevo, že skutečné prvenství se neodvozuje jenom ze vztahu s ním, ale i z postoje služby vůči všem. Pokud by šlo jenom o blízkost s Ježíšem, pak by si na ni mohli činit nároky přinejmenším Petr pro svoje výraznější postavení ve skupině učedníků anebo i Jan, pro svoji oblíbenost u Ježíše a společně s Jakubem pro své příbuzenství s ním. Skutečné prvenství však spočívá ve službě druhým – „být služebníkem všech…“.

 

Poslední výrok, který v této perikopě zazní z Ježíšových úst, je doplněn názornou ukázkou: Ježíš „vzal dítě“ a v jeho přítomnosti pronáší hlubokou pravdu o hodnotě přijetí dítěte. Tento výrok zřejmě mohli učedníci chápat v širších souvislostech. Dítě totiž v tehdejším rozvrstvení patřilo do nejnižší kategorie společnosti. Nemělo žádná práva. Tím, že Ježíš uvádí, že přijetí tohoto tvora, který je ostatními nedoceňován, je hodnocen tak, jakoby byl prokázán samotnému Ježíši. A nejen to, ale přímo tomu, který Ježíše poslal. Zde můžeme nalézt tradiční křesťanské povzbuzení: „Snaž se vidět v každém člověku Krista…“

 

Jsme schopni a ochotni v dnešní době vzít tento výrok  vážně?? Může nás motivovat k tomu, abychom byli schopni takto nahlížet na uprchlíky ze Sýrie či z Afghanistánu, nebo na obyvatele subsaharské Afriky sužované hladem, malárií a AIDS?  A nemusíme jít tak daleko – většina z nás má osobní zkušenost s tzv. nepřizpůsobivými občany, bezdomovci, lidmi psychicky narušenými.

 

Pro mne osobně je to každodenní výzva – snažit se vidět ve své ordinaci v kohortě takových pacientů Krista a podle toho k němu přistupovat… Občas se mi to snad i daří, někdy více – jindy méně, a ze srdce bych si přál, abych byl úspěšnější…

 

Vždy, když o těchto věcech přemýšlím, znovu si připomenu krátký úryvek z knížky Marka Orko Váchy Neumělcům života: „I já se Tě ptám, Bože, jako v evangeliu: Za koho mne lidé pokládají? A když se to všechno – názory lidí, které ani neznám – s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?“ 

 

Přeji nejen sobě, ale nám všem, abychom v těchto každodenních zkouškách byli den ode dne úspěšnějšími.

 

 

                                                                                                     Jirka Kaplan