Nedělní zamyšlení Michala M. ke Slavnosti Ježíše Krista Krále

Tyto tři metafory Krista – krále čteme podle ročního cyklu na třech místech v evangeliích, vždy na slavnost Ježíše Krista Krále.

Evangelium – Matouš 25,31-46

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Evangelium Lukáš 23,35-43

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“

Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“

Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“

A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“

Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“

Evangelium – Jan 18,33b-37

Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

Slavnost Ježíše Krista Krále zavedl papež Pius XI. pro celou církev vydáním okružního listu "Quas Primas" dne 11.12.1925. V něm na závěr církevního roku osvětlil Kristovu královskou vládu. Zdůraznil také, že "Svátky mají na věřící větší účinek než dokumenty učitelského úřadu církve. Protože svátky seznamují s pravdami víry všechny věřící a nejen některé. Neoslovují je pouze jednou, ale každý rok." První text má na první pohled jinou povahu než druhé dva. Jedná se o výjev za hranicí lidské zkušenosti, ke kterému má dojít na konci věků, čili ho lze nazvat eschatologický. Druhé dva texty jsou v tomto ohledu hraniční, protože příběhy v nich zachycené pocházejí z doby těsně před Ježíšovou smrtí. Označit Ježíše za krále se v evangeliích „daří“ až na jejich konci, až když z nich cítíme úzkost z konce. Jinak Ježíš svým učedníkům spíše vymlouval označovat ho za mesiáše. Král je připodobnění k mocenským uspořádáním, ke světské moci. Na konci Ježíšova života se tu jakoby rozdvojuje vláda světová, moc v pravém slova smyslu, a vláda duchovní. Jako by zde byly paralelní útvary, království – moc státní v pravém slova smyslu, a vedle toho neviditelné království, Jeho království. Ježíš v tu chvíli představuje průnik těchto dvou oblastí. Polepšený zločinec na sousedním kříži se na tu Ježíšovu oblast spoléhá jako na svou záchranu. Tento neřád uvidí svou situaci úplně reálně: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého. Přijímá krutý trest za to, co spáchal, a tím se mu otevírá možnost žádat nevinně trpícího kolegu, aby na něj myslel, až bude po všem. Dostává lano někam za naši zkušenost. Ježíš mu neslibuje nějakou amnestii, správně agraciaci - odpuštění nebo zmírnění dosud nevykonaného trestu. Ani neopakuje pojem království, ale slibuje ráj ještě dnes. Průnikem oněch dvou oblastí vlastně nebude jen živý Ježíš, ale i činy milosrdenství Jím inspirované anebo pokání založené Jeho přítomností, jak se to stalo polepšenému zločinci. Tento průnik se odehrává tam, kde lidé pravdivě prožívají Krista, vztah k Bohu. Tam se prožívá Jeho království a zároveň život ve stvořeném světě. Ježíš dříve pro sebe nepřipouštěl titul krále, protože neusiloval o politickou revoluci, rozvrácení stávajícího uspořádání. Ale v rozhovoru s Pilátem už to schvaluje. Ale musíme si uvědomit, co zdůraznil Tomáš Halík, že je to rozhovor nejmocnějšího muže v zemi s osobou, která svoji věc úplně prohrála, hrozí jí nejvyšší trest, je opuštěná svými stoupenci a je svázaná a zbičovaná. Až v tento moment připouští Ježíš, že je králem. Až v této absurdní situaci, kdy vzhledem k jeho stavu nehrozí, že by mohl mít vážně na mysli nějakou mocenskou strukturu. Mate Piláta řečí o tom, že jeho království není z tohoto světa. A Pilát chce mít jasno: Ty jsi tedy přece král? A tu Ježíš odpoví zase dvojace, protože se za krále sice označí, ale vzápětí mluví o důvodu svého pobytu na světě – aby vydal svědectví pravdě. Nato ještě zmíní vztah lidí, pravdy a jeho vystoupení na zemi - Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. Při popisu příběhu o napraveném zločinci jsem napsal, že průnik dvou království se odehrává tam, kde lidé pravdivě prožívají Krista. V příběhu o setkání s Pilátem Ježíš výslovně uvádí do vztahu království a pravdivost. Jde vždycky o to, že život člověka je ovládán nejen podmínkami danými světem samotným, ale přesahem daným vírou, otevřeností k hodnotám, které svět sám dát nemůže. Pak teprve podle Václava Havla je možné mluvit o životu v pravdě. Věřící člověk neodmítá království – resp. jakékoliv politické uspořádání jako takové, ale odmítá pragmatický machiavelismus, který by odmítal inspiraci širší, než je bezprostřední prospěch osobní nebo skupinový.

Pilátova reakce - Co je pravda? - bývá odsuzována. Cynický vladař se pošklebuje nad zmučeným naivkou. Ale nezapomínejme, že: Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim (Jan 18,38). Podle mě měl v tu chvíli Ježíše za neškodného filozofa.

Michal Maglia

Zdroje: Tomáš Halík, Oslovit Zachea, Nakladatelství Lidové noviny, 2003; internet