Nedělní zamyšlení L. Pejsara - 2. neděle postní

Církev jako Tělo Kristovo ve světle proměnění Páně

Evangelium druhé postní neděle přibližuje událost Proměnění Páně, kdy Ježíš na hoře ukazuje svou božskou slávu třem učedníkům. Mojžíš a Eliáš s ním rozmlouvají o jeho odchodu, který se má naplnit v Jeruzalémě. Nakonec se z oblaku ozve hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Tato událost nám ukazuje, že Kristus není jen obyčejným člověkem – je Božím Synem, skrze něhož se uskutečňuje spása světa. Když církev říká, že je Tělem Kristovým, znamená to, že jsme spojeni s tímto oslaveným Kristem. Jsme povoláni k tomu, abychom nesli jeho světlo do světa. Jsme Jeho tělo, které se proměňuje spolu s Ním. Stejně jako se Ježíš proměnil před očima učedníků, i církev je volána k proměně. Proměnění na hoře předznamenává Ježíšovo utrpení i slávu vzkříšení. To platí i pro církev – je vystavena zkouškám, někdy musí nést kříž, ale nakonec je určena ke slávě. Každý z nás, jako úd tohoto těla, prochází procesem proměny. Nejsme voláni k tomu, abychom zůstali na místě, ale abychom se stále více podobali Kristu. Mistře, je dobře, že jsme zde... Petr v úžasu říká: „Mistře, je dobře, že jsme zde. Uděláme tři stánky…“. Jak často chceme zůstat v „bezpečném“ prostoru, v krásných chvílích modlitby nebo duchovního povznesení! Ale Kristus nás nenechává jen na vrcholu hory – vede nás dolů, do každodenní reality, kde máme žít jeho evangelium. Proměnění Páně nám připomíná, že Kristus není jen trpícím služebníkem – je zároveň oslaveným Pánem. Když říkáme, že církev je Tělem Kristovým, pak to znamená, že je spojena nejen s Ukřižovaným, ale i s Vzkříšeným. Naše církevní společenství není jen lidská instituce – je to tajemné tělo, které má svůj zdroj v nebi, v Kristu, který je na pravici Otce. Proměnění není jen minulou událostí – je to výzva pro každého z nás. Jak se nechávám proměnit Boží milostí? Nezůstávám jen ve svých jistotách, ale nechávám se vést Kristem i do neznámých cest? Jsem ochoten být součástí jeho těla, které se proměňuje a roste, nebo chci jen „udělat si stánek“ a zůstat tam, kde je mi dobře? Tělo Kristovo – tedy my, jeho církev – je povoláno ke stále hlubší proměně. Máme naslouchat jeho hlasu, následovat ho a nechat se jím přetvářet, dokud i my nebudeme zářit jeho světlem. „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ To je poselství evangelia i našeho života v církvi.