Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 16. neděle v mezidobí

Evangelium – Lk 10,38-42

Marta přijala Ježíše do svého domu. Marie si vybrala nejlepší úděl.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako je v nebi tak i na zemi a chléb náš vezdejší dej nám dnes odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům, proveď nás pokušením a zbav nás zlého. Amen.

Tímto textem bych chtěl navázat na minulá slova. V minulém zamyšlení jsem se věnoval četbě Písma. Zabýval jsem se čtením, jako metodou osobního vstupování do příběhu, kde se člověk na rovině připodobňování setkává s postavami děje. Když bych udělal shrnutí, tak jsem chtěl vyjádřit, že může docházet k reakcím, které mají vliv na rozumovou i reakční komponentu lidské osobnosti. Zjednodušeně řečeno, čtení obecně může ovlivňovat myšlení a chování. V dnešním zamyšlení bych se chtěl zaměřit na praktickou rovinu čtení Písma a křesťanského rozhodování, které v posledku ústí do existenciální polohy eucharistického života. Tou praktickou rovinou myslím to, že je možné uspořádat práci s Písmem do jednotlivých kroků, které můžou vést ke stanoveným cílům. V dnešním zamyšlení, v dalším kroku, půjde o popis předloženého obrazu. Smyslem je po prvním vstupu (čtení) si utvořit co možná nejpravdivější obraz a popsat si celé dění a postavy v příběhu. V dalším zamyšlení se zaměřím na cíl práce s Písmem.

Na dnešní text evangelia jsem vyslechl již mnoho kázání a přečetl mnoho odborných textů. Většinou šlo o morální hodnocení Marty a Marie. Marta byla interpretována jako obraz člověka, který se nepodobá ideálu učedníka Ježíše, protože její mysl utíká od podstatných událostí (malá vsuvka: jedná se o běžnou reakci člověka, který se dostane do kontaktu s tématem, které je obtížné zpracovat. Člověk se jakoby schová za normu a činnost. Výraz nepokoje, vnitřního konfliktu a agresivní vyjádření je doprovodný jev tohoto fenoménu). U Marie se popisuje její způsob sezení a naslouchání, kdy se jedná o specifický výraz a vyjádření pravého učedníka Ježíše. Zkusím Vám představit jinou cestu, která by lépe mohla otevřít smysl evangelia.

Krok I.: obě dvě postavy v každém slově a gestu, vyjádřené metodou příběhu, mají úkol pro svět vyzdvihnout nebo projasnit identitu Božího Syna. Obecněji řečeno, každý příběh evangelia má tento úkol: dosvědčit, že Ježíš je Boží Syn. Krok II. k pochopení smyslu textů je důležité vzít Písmo jako celek (o tomto pravidle hovoří otcové II. vatikánského koncilu). Lukáš byl velký znalcem příběhu Pavla. Evangelium věnoval Ježíšovi a Skutky Pavlovi. Pavlovo názory a postoje byly určitě známy v křesťanských obcích. Evangelia vznikala se značným odstupem a obsahují Pavlovo postoje a přesvědčení. Podstatné, co Pavel sám zažil a zvěstoval bylo, že Boží milost a „spravedlnost (se děje) skrze víru Ježíše Krista“ (srov. Ř 5, 4) a milost působí asi takto: „Bůh, který obřezané ospravedlní z víry (Ježíšovi) a neobřezané skrze víru (Ježíšovu). To Pavel nazval jako „Zákon víry“. Pavel velmi často při obhajobách musel čelit nařčení, že se zřekl Božích přikázání. Také tvrdil, že lidská víra je nedokonalá, a proto bylo zapotřebí k ospravedlnění pevné víry Ježíše. Pavel šel tak daleko, že všechny, i sebe, nařknul z omylu táhnoucího se od Mojžíše, že plnění norem zákona způsobí ospravedlnění a život (srov. Ř 10, 5). Možná, že tato problematika se propisuje do vyprávění Lukášova Ježíše. Marta plnící nařízení zákona je obrazem očekávání spasení na základě plnění zákona. Pavel takto očekávané spasení nazývá spásou z povinnosti. Marie je obrazem očekávání spásy z milosti. Milostí Pavel myslel víru, že Bůh ospravedlní celé tvorstvo z víry Ježíšovi. Marie však není obrazem nic nedělání, jak by se na první pohled očekávalo při pomyšlení na spásu z milosti. Obraz sedící a naslouchající Marie u nohou Ježíše je jakoby obráceným odrazem základního principu věčného vztahu Boha ke stvoření. Marie tedy spíše reprezentuje naději a hlubokou touhu, že Bůh učiní všechno, aby celé stvoření prospívalo. Když bychom chtěli tuto myšlenku povýšit, tak Marie u nohou Ježíše je obrazem Ježíše a jeho Otce.

V úvodu jsem se zmínil, že se zaměřím i na existenciální rovinu, na eucharistický život (krok III.). Ale nechám si to na příští zamyšlení, abych vytvořil jakousi sérii úvah.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.

Amen