Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara, 25. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Mk 9, 30-37
Slova svatého evangelia podle Marka. 
Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. 
Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. 
(Ježíš ) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech." 
Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

V tomto zamyšlení se zaměřím na první část textu, kde Ježíš něco oznamuje. Text je bohatý na obrazy a na narážky. Ježíš sestupuje z hory. Hora v biblickém myšlení je místem, kde se Mojžíš setkával s Hospodinem. Rozdíl je v tom, že ve Starém zákoně Bůh na hoře zůstával a Mojžíš se k Bohu musel neustále vydávat. Zde Bůh sestupuje s jeho lidem a kráčí s ním po Galileji. Ježíš nechtěl, aby o tom někdo věděl. Co znamená někdo, kromě jeho učedníků? Asi bychom toto neurčité ukazování měli ponechat pouze pro vyprávění Marka a nepřevádět ho do života, protože Ježíš chtěl, aby celý svět věděl o jeho zmrtvýchvstání. Zde to utajení se vztahuje k předpovědi a jinak význam nemá.

Druhá část prvního odstavce je nazvaná jako učení. Jde o podstatu všeho, co Ježíš dělal, a vysvětlením toho, proč to dělal. Ježíš používá pro toto učení zvláštní vyjádření. Mluví ve třetí osobě, přitom Marek chce, abychom si mysleli, že Ježíš mluví o sobě. Užívání třetí osoby znamená, že se ukazuje na někoho nebo někam jinam. Přibližme si konkrétně, jak to vypadá. Postavte se naproti někomu a uvažujte, co znamená Ty. Když mluvíte na někoho nebo děláte něco s někým, tak oživujete ono Ty. Ale jak je to tedy se třetí osobu? V první řadě vyjadřuje něco nebo někoho, na koho se díváte, třeba společně s Ty a třeba o něm mluvíte. Toto ukazování zde hraje významnou roli. To naznačuje i charakter nauky. Když Ježíš říká „Syn člověka“, tak s tím, že učí, zároveň chce probudit v mysli posluchačů něco známého a ukotveného. Chce to oživit. Proč to tak je, je vysvětleno tím, že se zmiňuje, že učedníci tomu nerozuměli. Marek rozhodně nechce mluvit o učednících, jako by oni byli hlupáci, kteří tomu nerozumí a Ježíš je tak trpělivý a chápavý. Jde o to, že Nový zákon používá různé vyjádření proto, aby ten, kdo chce víc porozumět Ježíšovi, zkoumal Písma. Termín „Syn člověka“ není obyčejné slovní spojení vyjadřující pojem člověka, ale jde o biblický termín, který je známý například z knihy Daniel. Tyto poukazy jsou velmi důležité. Důležité je také osobně zkoumat Písmo. Prostředkování významu nenahradí osobní porozumění. Mysl každého z nás je individuálně utkána a význam textu tak bude pro každého člověka jinak srozumitelný. Tyto zážitky z objevování se pak sdílejí a možná dojde i k porozumění toho, co objevil ten druhý. Marek chce, abychom zkoumali Písmo. Tak to dělejme.

                                                                                                                                                                                Vše dobré všem, Luboš