Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 5. neděle velikonoční

Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

Ve svém zamyšlení bych rád vyjádřil pár myšlenek, které mě napadají při četbě evangelia 5. neděle velikonoční. Nejprve poukážu na některá fakta, která se vážou k biblickému textu, následně se pokusím o syntézu biblických textů napříč Písmem, o kterých si myslím, že lépe ozřejmí můj myšlený záměr. Pokusím se upozornit na určitý pohled na text písma. Na konec se pokusím vyvodit důsledky z myšleného. 

Janovská společenství prožívala již asi 70 let dobu velikonoční. Ale ani po této době se Ježíš neměl k příchodu, jak bylo hlásáno a všichni věřili. Boží slovo se ohlašovalo a bylo přijímáno, ale zároveň narůstalo i protivenství a odpor proti křesťanům ze strany náboženských představitelů a jejich sympatizantů.  Nepříznivá situace jakoby nebrala konců, prostě trvala neúnosně dlouho. Když už si mnozí mysleli, že nemůže být hůř, situace se zhoršila ještě víc. Proti těm, kteří přijali poselství o Ježíšovi, se začala obracet i rodina a někde i celá společnost. Někteří pod tíží situace zemdlévali a někteří přicházeli i o životy. Je možné, že ti upadnuvše o sobě smýšleli, jako že něco v životě pokazili a že je Hospodin po právu soudí. Nebyli si jisti, zda projev svobodného rozhodnutí následovat Ježíše, nestojí proti tradovaným náboženským předpisům a předepsanému smýšlení.  A jestli takto oni sami o sobě nesmýšleli, tak bezesporu tak o nich smýšleli židé (náboženská příslušnost) a patřičně jim to dávali najevo; byli vylučování ze společenství, museli podstupovat fyzické tresty a dokonce byli pro své přesvědčení zabíjeni. To vše můžeme vyčíst z Janova evangelia. Pisatel evangelia ze všech sil, jak nejlépe a nejúčinněji mohl, zasáhl do takto nepříznivé situace vyprávěním o Ježíšovi. Jak nám ukazuje dnešní pasáž, evangelista si půjčuje k vyjádření svých myšlenek a záměrů starožidovské motivy, aby na nich ukázal, kdo je ten Ježíš z Nazareta, ten Mesiáš, na kterého se podle autora vyplatí upnout naději.  

Něco málo ke slovu. Při četbě biblických textů někdy až žasnu nad hlubokým vhledem některých vyjádření nebo popisů a jak korespondují s tím, co dnes prověřuje a potvrzuje například moderní neurověda. Pro mě je jedním až fascinujícím textem pasáž z listu Židům, kde se prvořadě hovoří o Božím slovu, ale autorova myšlenka platí pro jakékoliv slovo: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.“ (Žid 4,12) (Pro srovnání si vzpomeňte na situaci, když vás někdo třeba urazil, jak dlouho se naše mysl dokáže s vyřčeným slovem zabývat a vybavte si, jak jste prožívali a co jste cítili při radostné situaci. Z tohoto srovnání se lépe pochopí, jak působí slovo v životě člověka na rovině prožívání.) Bibličtí autoři připisovali takovou moc slova Bohu: „Víme přece bratří, Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti.“ Tak čteme u Pavla 1Tes 1, 4-5.

Zpět k evangeliu. V dnešním úryvku je použit obraz vinice, kde Ježíš je popsán jako vinný kmen a z něj vyrůstají větve, o které Bůh pečuje. Obraz si autor vypůjčil ze Starého zákona (srov. Iz 5 1-7). Vinařský motiv použili i autoři ostatních evangelií. U nich je ale tento motiv použitý odlišně: slouží jako obraz pro odpor proti Ježíšovi a jeho učedníkům (srov. Mt 21 33-41; Mar 12 1-9; Luk 20 9-16) Jan použil tento motiv s jiným záměrem. S jeho pomocí chtěl vyjádřit vztah a vnitřní vazbu s Ježíšem. Synoptikové k vyjádření vztahu s Ježíšem použili jiný obraz, obraz úhelného kamene (Mt 21 24; Mar 12 10; Luk 20 17) a Pavel použil obraz olivovníku (srov. Ř 11). Ve srovnání stejně motivovaných textů vystupuje společná myšlenka, že Ježíš Mesiáš, v první řadě ukřižovaný a pak i vzkříšený, je spojnicí všeho myslitelného. Další myšlenkou Jan, hned vedle obrazu o Ježíšovi, vyjadřuje, že je možné žít i bez Boha. Autor promýšlí toto nebytí s Bohem tradičně v souladu se všemi židovskými spisy. Výrazy jsou tvrdé a pravděpodobně myšlené tak, jak jsou podané.  Základní myšlenkou podle mne bylo, že žít s Bohem přináší kvalitativně lepší existenci, ale na druhou stranu se vědělo, že taková myšlenka bez přiznání se k utrpení, které je součástí světa, se jeví jako kýč a klišé, a že vůbec neodpovídá realitě. V této souvislosti vzpomínám na vyprávění o Jóbovi nebo o proroku Jonášovi.

Základní myšlenkou mého uvažování nad dnešním evangeliem je aplikace evangelia jako radostné zvěsti (eu-angelion) v určitém čase a na určitém místě, které má své problémy, ale i radosti. Zaměřil jsem se s ohledem na délku textu jen okrajově na funkci slova a na obrazy, jako nástroje evangelia. Uvažoval jsem, že evangelisté, když psali své spisy, použili zprávy o Ježíšovi každý originálním způsobem. Uvažoval jsem, jak asi mysleli na konkrétní lidi a situace, a jak evangelium se jevilo jako dobré řešení. Ze svých studií patopsychologie, teologie i z praxe v terapii vím, že dobré slovo, ať je jakékoliv, má terapeutický účinek. Ve svém uvažování jsem nahlédl, že vlastně evangelisté postupovali tímto způsobem jako moderní psychoterapeuti. Také jsem uvažoval nad tím, jak každá profese je něčím specifická. Stolař dělá stoly a je odborníkem na výrobu stolů. Ježíš je spasitel a oborník na spásu. Zubař spravuje zuby a je odborníkem na dutinu ústní. Vždycky jsem vysvětloval lidem, kteří se mě ptali na mou víru a i věřícím v rozpravách, pomocí obrazu, že být křesťanem je stejné jako být odborníkem na určitou práci. Křesťan by pak měl být, podle mého přesvědčení, odborníkem na eu-angelion, na dobrou zprávu. Myslím si, že Ježíš nám je nápomocen v naší práci. Myslím si, že mu nevadí, když nemluvíme při práci jen o něm. Myslím si, že má radost z jakékoliv dobré práce.

A k tomu nám dopomáhej Bůh.