Nedělní zamyšlení Marie R. - 15. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Am 7, 12-15
Čtení z knihy proroka Amosa.
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám." Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"


2. ČTENÍ Ef 1, 3-14
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
 Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.


EVANGELIUM Mk 6, 7-13
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Zamyšlení

V prvním čtení Bételský kněz Amasjáš vypovídá nepohodlného proroka ze země. Amos mu ohlašuje Boží soud.

Sedmá kapitola, ze které je dnešní úryvek, začíná prorokovým viděním kobylek, které se blíží jako mrak a nesou zkázu celému kraji. Kobylky mohou pozřít úrodu a bude hlad. Dále viděl oheň, což může přinést sucho. Amos prosí při obou viděních Hospodina za odpuštění pro zpronevěřilý lid, Bůh se slitovává a nezničí zemi. Po třetím vidění „olovnice“ se už prorok nepřimluví.

Není divu, že prorokova slova pobuřují a Amasjáš jako strážce královské svatyně považuje za svou povinnost ohlásit králi, že Amos ohrožuje jeho autoritu božského reprezentanta, a tak škodí celému království. Jeho zvěst je hrozná i svým obsahem. Ohlašuje konec státu a přestěhování lidu ze zaslíbené země  do země pohanské.

Amasjáš vyzývá Amose, aby odešel do Judska. Tam panuje jiné pojetí královského a prorockého úřadu. Amos však namítá, že není prorok, ale že ho poslal sám Hospodin k izraelskému lidu. Směle prohlašuje, že je jen jedna autorita na zemi i nad zemí – Hospodin.

Prorokova slova se vyplnila. Amasjášova žena se stala obětí nepřátel, jeho děti zahynou v pouličních bojích a Amasjáš zemře v zajetí v pohanské zemi.

K evangeliu

Dnešní evangelní úryvek, kde Ježíš posílá apoštoly, je klíčovým okamžikem v novozákonním příběhu. Tento úryvek nám nabízí mnoho podnětů k zamyšlení nad tím, co znamená být poslán a jaké kvality a postoje jsou pro to nezbytné.

Ježíš posílá svých dvanáct apoštolů po dvou. Toto rozhodnutí má hluboký význam. Posílání po dvou může symbolizovat důležitost společenství a podpory ve víře. Nikdo by neměl čelit životním výzvám a evangelizačním úkolům sám. Vědomí, že máme někoho, kdo s námi sdílí naše radosti a těžkosti, může být zdrojem síly a útěchy. Ježíš si byl vědom lidské potřeby společenství a proto své učedníky nikdy neposílal samotné.

Dále Ježíš apoštolům dává moc nad nečistými duchy. Tato moc však nepřichází z nich samotných, ale je jim darována. Toto je připomínka, že jakýkoli duchovní úspěch nebo pokrok, kterého dosáhneme, pochází od Boha. Může nás to vést k pokoře a uvědomění, že naše síly mají své hranice a že Boží moc je neomezená.

Ježíš také apoštoly vybízí, aby si s sebou nebrali nic kromě hole - ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku. Tento pokyn je výzvou k důvěře a odevzdanosti. Apoštolové měli důvěřovat, že Bůh se o ně postará a že lidé, kterým budou sloužit, budou otevřeni a pohostinní. Tato důvěra a závislost na Boží prozřetelnosti je pro nás výzvou k tomu, abychom se neupínali příliš na materiální věci, ale spíše důvěřovali v Boží péči.

Apoštolové jsou také instruováni, aby zůstávali v domě, kde jsou přijati, dokud neodejdou z města. Tato rada může naznačovat důležitost stability a vytrvalosti v našich vztazích a závazcích. Není to o neustálém hledání lepších podmínek, ale o věrnosti a stabilitě tam, kde jsme povoláni sloužit.

Nakonec, pokud nejsou někde přijati, mají setřást prach ze svých nohou jako svědectví proti těm lidem. To je symbolický akt, který znamená, že učedníci nemají nést odpovědnost za odmítnutí druhých. Mají pokračovat dál ve svém poslání a neulpívat na neúspěších.

Celkově nás tento úryvek vybízí k důvěře v Boží vedení, k životu v komunitě, k pokornému přijetí Boží moci a k vytrvalosti ve službě navzdory odmítnutí. Je to připomínka, že být Ježíšovým učedníkem znamená opustit svou zónu komfortu a spoléhat se na Boží prozřetelnost, přičemž věrně sloužíme druhým.