Nedělní zamyšlení Marie R. - 3. neděle v mezidobí

1.ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

Z předcházejících veršů knihy Izaiáš v kapitole 8 se dozvíme, že lid se zpronevěřil Hospodinu, neobrací se k Němu v pokání, ale hledá a vybízí k hledání odpovědi na životní otázky v pověrečném věštění a vyvolávání duchů zemřelých. Sípáním a mumláním se projevuje nejasná a dvojznačná řeč na rozdíl od jasných a jednoznačných výroků Božích. Takové praktiky byly Mojžíšovým zákonem přísně zakázány, přesto se tajně udržovaly.

A mnoho lidí je provozuje i dnes.

Prorok Izaiáš zavrhuje pověrečné praktiky, které stejně nepomohou. Pomoc přijde jen od Hospodina tomu, kdo se drží Božího zákona. Jiné naděje není. Přímoří, Zajordání a Galilea, kde sídlily kmeny Zabulón a Neftalí, byly krajem, který obývali také příslušníci cizích národů. Tak byly podrobovány cizím vlivům. Velká část domácího obyvatelstva byla odvedena do asyrského zajetí. Deportovaní zajatci, usazení v cizí zemi, pohanské krajině, byli vystaveni nebezpečí ztráty víry i života. Obojí, deportovaní i pozůstalí v zemi, žili v nebezpečí zániku a záhuby. Země byla pokořena a zahalena temnotou modlářství. Prorok zvěstuje obrat od ponížení a potupy ke cti, ze tmy ke světlu, od zármutku k radosti, z otroctví ke svobodě, od válek k míru a pokoji. Osvobozený lid se bude velice radovat a veselit. Moc nepřátel bude zlomena podivuhodným zásahem Hospodina.

A na to navazuje dnešní úryvek evangelia. Náboženské pokoření v severní Galilei přestane v mesiášské době, Kristovým působením v této krajině.

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

Pavel přišel do Korinta v Řecku na své druhé apoštolské cestě, a to pravděpodobně r. 51. Korint bylo obchodní město, a proto tam byli četně zastoupeni i židé. Pavel však mezi nimi neměl mnoho úspěchů. Zato získal mnoho lidí mezi pohany, zvláště u nižších tříd. Obyvatelstvo Korinta tvořili ze dvou třetin otroci. Pavel tam pracoval asi rok a půl a vedl početnou a rozkvétající křesťanskou obec. Když odešel, začali tam působit jiní učitelé, a ti vnesli mezi křesťany zmatky. Církevní obec se začala rozkládat. Když se to Pavel dověděl, napsal jim list. Přísně v něm kárá stranictví, které se začalo v Korintě zahnizďovat a škodilo jednotě. Tamější křesťané si nezřízeně oblíbili jednotlivé hlasatele evangelia, a tak se v obci tvořily hloučky stoupenců a jedni nevražili na druhé. Každá strana vychvalovala svého oblíbence. Byli přesvědčeni, že jen její oblíbený kazatel učí správně. Někteří byli nad tím rozhořčeni a říkali o sobě, že oni se prostě drží Krista, a tím snad dávali najevo, že nepotřebují žádných kazatelů.

Kristus je přece společný základ každé a celé církevní obce.

EVANGELIUM Mt 4,12-23
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

Hospodin je mé světlo a má spása!

Marie R.