Nedělní zamyšlení Marie R. - 32. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16
Čtení z první knihy Královské.
Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.




2. ČTENÍ Žid 9, 24-28
Čtení z listu Židům.
Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.


EVANGELIUM Mk 12, 38-44
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš učil ( zástupy ):
"Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

ZAMYŠLENÍ

Ve svém zamyšlení se zastavím u prvního čtení.

Prorok Eliáš pobýval u potoka Kerítu, ze kterého pil a Hospodin ho živil (podobně jako Izraelce na poušti). Když potok vyschl, odchází Eliáš na pokyn Hospodinův do Sarepty, kde ho má živit jedna vdova (1 Kr 17, 7-9).

Kenaanci uctívali Baala, o kterém věřili, že je dárcem deště, růstu a úrody. Eliáš byl povolán Bohem, aby odvrátil Izraelce od modloslužby k víře a uctívání samojediného Boha. Protože se naplnilo Hospodinovo slovo, které Eliáš prorokoval – nenastalo období dešťů, i potok vyschl, Eliáš odchází na jiné místo, které mu Bůh určil jako úkryt před Achabovým pronásledováním, do Sarepty.

Vdovy stejně jako sirotci byli podle Mojžíšova zákona pod zvláštní Boží ochranou, a i o tuto pohanskou vdovu Bůh pečuje tím, že jí přiděluje službu (živit proroka Eliáše), a tím ji zachraňuje. Zároveň ji přivede k poznání, že ne Baal, ale jedině Hospodin je schopen pomoci.

Boží pomoc uprostřed neštěstí je znamením, které vyvádí z beznaděje a která má vést k návratu, k pokání.

Další zastavení – „Vdovin haléř“

ThDr. Jiří Skoblík ve své homilii uvádí: „Evangelium neříká, že vdova jednala moudře. Jednat moudře zahrnuje přiměřenou péči o vlastní existenci. Evangelium také neříká, že vdova jednala příkladně.“

V čem je tedy vdovino poselství? Ježíš srovnává výši příspěvků u boháčů s významem příspěvku u vdovy. Mezi příspěvky je nebetyčný rozdíl, ve prospěch vdovy.

K tomu si dovolím jednu svoji zkušenost. V mém okolí v dětství žila rodina s více dětmi, otec byl sice pracovitý, ale denně „potřeboval“ cigarety a nějaký alkohol. Matka byla velmi starostlivá a zodpovědná, ale často nevěděla, jak řešit nedostatek prostředků k zajištění základních životních potřeb pro celou rodinu. Pouze hluboká a poctivá víra v Boha jí dávala sílu a naději v pomoc. To jsem obdivovala. Ale v kontrastu k tomu jsem nechápala, když každoročně upekla, nazdobila a osobně donesla panu faráři dort k svátku. Dětem nic. Pater ho rozdal ministrantům (to ale nebyl nikdo z jejich dětí). Byl to její „vdovin haléř“?

Kdo dává jen ze svého nadbytku, z toho, co zbývá, má vše ve svých rukou a vše je dle jeho vlastních představ. Víra je doplňkem jeho života.

A na to poukazuje příběh chudé vdovy, která svou víru žila. Ona dala všechno, co měla, celé své živobytí. Spolu s posledními haléři dala i sebe sama, svůj život odevzdala s velkou důvěrou Bohu. Dala mu vše, co měla, musela mu tedy zákonitě důvěřovat, že o ní ví, že se o ni postará, že s ní Bůh počítá. Vydala se do Boží vůle a vzdala se sebe sama, svých nároků a představ.