Nedělní zamyšlení Marie R. - 6. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46
Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
‚‚Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý!
Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."





2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.


EVANGELIUM Mk 1, 40-45
Slova svatého evangelia podle Marka.
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: ‚‚Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: ‚‚Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: ‚‚Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví."
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

O malomocenství se píše ve SZ i NZ. Malomocný je považován za nečistého, a to nejen z hygienického hlediska, ale především jde o kultickou čistotu a nečistotu. Pro Izraelce byly nemoci důsledkem působení nečistých mocností nebo trestem za porušení dobrého Božího řádu.

O čistotě a nečistotě malomocného rozhoduje kněz.  Kněz bdí nad tím, aby bohoslužebné řády nebyly přestupovány, jinak by nastal zmatek, a to by uvalilo trest a záhubu na celé společenství.

Služebník svatyně ovšem nerozhoduje libovolně, podle svého zdání, ale jsou uvedeny příznaky,

podle kterých vyhlašuje, zda je postižený čistý nebo nečistý. A jsou uvedeny i zásady, jak podezření zcela odstranit a postiženému umožnit cestu zpátky do společenství (izolace, vyprání šatů, oholení).  Protože se jedná o závažné rozhodnutí, na kterém závisí život jednotlivce i společenství, nevynese kněz v nejasných případech výrok hned, ale postiženého izoluje na 1 – 2 týdny a teprve potom rozhodne.

Vyhlašování kultické čistoty nebo nečistoty mělo chránit společenství Božího lidu, protože Bůh je svatý. Nemůže tedy vstoupit do jeho společenství nic nesvatého a nečistého. Účast na kultu je pokládána za dar a výsadu.

Kněz se rány ani nedotkne, posuzuje pouze zrakem.

Malomocný byl vlastně pokládán za mrtvého zaživa, protože vyloučení ze společenství se rovnalo smrti. Nečistý se nesměl po celou dobu své nemoci účastnit bohoslužebného života, živořil a umíral v odloučenosti.

Roztržené roucho, neupravená hlava jsou znamením smutku nad mrtvým; malomocný vlastně truchlí sám nad sebou. Protože se nemocný zřejmě ocitl ve vleku zlých mocností, musí křikem, hlukem a nářkem varovat ostatní.

Jako malomocenství se ve SZ označuje několik různých nemocí, z nichž některé byly vyléčitelné.

Nikde však nečteme o léčení postižených, jenom o uzdravení malomocného.

V případě uzdravení musel člověk podstoupit proces očišťování. Pravidla pro obřady očišťování určovala dva stupně. A uzdravený musel za své očištění přinést obětní dar.

Leprosárium je ještě dnes v Evropě v Rumunsku, v Africe, Jižní Americe, Indii…

Obdivuji všechny, pro mne hrdiny, kdo odcházejí dobrovolně pečovat o nemocné leprou. I když je dnes lepra léčitelná, stále je ale nakažlivou nemocí. Já se zmůžu jen na finanční příspěvek nadaci LL (likvidace lepry).

Ježíš se malomocného člověka dotkl, stal se tedy kulticky nečistým. Přes výslovný zákaz od Ježíše, aby se o svém uzdravení nikde nezmiňoval, rozšiřoval uzdravený člověk zprávu o svém uzdravení. Asi měl euforickou radost. A Ježíš už proto nemohl veřejně vejít do města, ale musel se zdržovat na opuštěných místech.

Slovy přísloví: „Pro dobrotu na žebrotu“. Ještě že Ježíš není jenom člověk