Nedělní zamyšlení Marka Plawného - 20. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Jan 6, 51-58

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl zástupům:

,,Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."

Židé se mezi sebou přeli a říkali: ,,Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?"

Ježíš jim řekl:,,Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."

ZAMYŠLENÍ

První a druhé čtení k sobě tematicky ladí, vnímám tam společného jmenovatele a to jak praktickou, tak biblickou moudrost. To evangelium šokuje tím, že Ježíš graduje své vystoupení tvrzením, že jej obyvatelé městečka Kafarnaum mají sníst zaživa.

"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm."

Toto sdělení bylo chápáno ještě ve 3. století alegoricky (Klemens z Alexandrie, Origenes). Pod pojídáním chleba se myslelo porozumění vtělenému Božímu slovu. Ale už ve 4. století se Ježíšova slova chápala i v jasně eucharistickém smyslu (Cyril z Alexandrie, Cyril Jeruzalémský, Chrysostomus, Ambrož, Augustinus...). Biblisté zdůrazňují význam poslední věty. Obsahuje tzv. "imanentní formulaci", kde je v co největší míře vyjádřeno spojení mezi Kristem a věřícími. Závěr citace ukazuje naprostou reciprocitu vztahu ("on ve mně – já v něm") a předložka "v" je velmi důležitá. Jde o vztah účelového typu, kdy jsme spaseni "skrze" jeho tělo a krev? Myslím, že ne. Akt eucharistie z mého pohledu sjednává přístup do nitra vztahu mezi Otcem a Synem. Otec zůstává "v" Synu a Syn "v" Otci. Ježíš je stejným způsobem přítomen v existenci věřícího, který „snědl nebeský chléb“. Ježíš sám sebe doporučuje za spásonosný chléb pro celý svět. Opravdový spasitel je jen jeden.

Marek Plawny