Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Michala M. - 29. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Michala M. - 29. neděle v mezidobí



Datum konání:
17.10.2020

Vážení přátelé,

 máme se zamyslet nad notorickým textem evangelia sv. Matouše:

           Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.

           Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš                       lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"

          Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.

          Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."

          Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

 

Scéna je zřejmě hodně dobově podmíněná. Římané byli okupanty, a byla proto otázka, zde je mravné financovat okupační moc placením daní. Ježíšovi nepřátelé v této atmosféře vymyslí léčku. Ježíš se má vyjádřit, jestli se daně mají platit. Jdou na to od lesa. Nejdřív mu úlisně pochlebují, že je pravdomluvný, a že učí cestě k Bohu podle pravdy. S tím samotným bychom souhlasili. Dokonce je to trefné vyjádření Ježíšova působení. Pokračují ale už méně pochlebovačně, spíše útočí: Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. To přeci není pravda. Oni Ho nutí být tzv. principiální, zásadový. Aby zásadě obětoval ostatní hodnoty, aby vylil vaničku i s dítětem.

 Příběh bývá interpretován jako ilustrace vztahu náboženství a státní moci. Ježíš vyjádřil loajalitu ke státu, a přitom naznačil hranici. Budu loajální, budu platit daně a zřejmě plnit i ostatní povinnosti občana nebo poddaného, ale zároveň si pro sebe vymezuji prostor pro svůj vztah k Bohu. Vidím to tak, že tento stav by měl být v rovnováze. Co představuje vztah k Bohu? Přátelé, úplně všechno, co je v životě důležité. Tedy i spravedlnost a nespravedlnost, příkaz k solidaritě mezi lidmi, úcta mezi mužem a ženou, vděčnost. Pokud se státní útvar, ve kterém žiji, dostává do konfliktu s těmito hodnotami, rovnováha se narušuje a nastává povinnost jednat. Nemohu dál dávat Bohu, co je Boží, když se můj vztah s Bohem narušuje mou účastí na nemravnostech v rámci státního kolektivu. Abych mohl dál naplňovat ve svém životě Boží věc, musím se nějak s okolím vypořádat. Z tohoto pohledu žijeme v krásné době, kdy je všechno celkem v pořádku. Ale za socíku se lámaly charaktery. Režim mravně mrzačil právě tím, že nutil lidi říkat a dělat něco jiného, než si mysleli, že se podvolovali věcem, s kterými nesouhlasili. Kdo se tomu postavil, zachoval si sám sebe, u křesťanů vztah k Bohu. Velký český teolog a statečný člověk Oto Mádr jednou vyprávěl, že komunistický režim začal stíhat skupinu křesťanů, kteří se scházeli, četli Písmo, rozjímali, modlili se, slovy Mádra: žili křesťanským životem, jak náleží. My můžeme žít, jak náleží, a nikdo nás stíhat nebude. Tak šup.

 Mějte se pěkně.

 Michal M.