Nedělní zamyšlení Michala M. - 8. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Sir 27,5-8(řec.4-7)
Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk. 

2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58
Bůh nám popřává vítězství skrze Ježíše Krista.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Bratři!
Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.

EVANGELIUM Lk 6,39-45
Ústa mluví to, čím přetéká srdce.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl učedníkům přirovnání: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."

Vážení přátelé,

snažím si dát dohromady texty k dnešnímu čtení, hlavně Sirachovce 27,5-8 a Evangelium Lukáše 6,39-45. Ostatně někdo je k sobě přiřadil asi záměrně.

V prvním čtení se přirovnává čištění sítem a nádoba od hrnčíře v peci k testování člověka. Člověk se osvědčí, když s ním mluvíš a slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. A na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce. Vše se osvědčuje v čase a uvidí se, jak sázka na to a na ono dopadne. Přirovnává se to, co se osvědčí, co vydrží, ke slovům člověka, nikoliv k jeho dílu, k hmatatelnému výsledku činnosti nebo k nějaké vykonané službě, ale k dojmu z jeho slovního projevu. A přitom se doporučuje počkat, protože výsledek se má teprve ukázat. Není hned hotovo. Až ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, a právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Předmětem pěstování je tady člověk a výsledkem, ovocem bude jeho slovo.

To evangelista Lukáš jde na věc z jiného kouta. Není problém rozeznat dobrý strom a špatný strom, to se pozná po ovoci, špatné ovoce, dobré ovoce. A rovnou se stejně takhle pozná i dobrý člověk a zlý člověk. A jsme zpátky u slov: Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce. Slova jsou tím ovocem, podle kterého máme poznat dobrého či zlého člověka.

Takže by se z obou textů zatím zdálo, že je třeba druhého sledovat a dle jeho názorů a vůbec projevů ho pak (po)soudit. V takovém pojetí nám ale dosti mocně brání upozornění evangelia, že když docházíme k námitce ohledně druhého člověka, máme si vždy všimnout vlastního nedostatku, který bude klidně mnohem větší, než jaký jsme se chystali druhému vytknout (sám nevidíš ve svém oku trám). Naše vždy značná nedokonalost nám znemožňuje hodnotit jako dobrého nebo špatného druhého člověka. My sami jsem si překážkou k takovému posuzování. Co tedy zůstává z toho všeho dobrého a špatného ovoce a ze slov, která nám měla dát odpověď na otázku po kvalitě bližního? Asi ten čas, ten proces a ta slova. Máme dávat druhým čas na to, aby vyzráli, aby se projevili a máme dávat pozor na slova, na jejich projev, protože ten vychází z jejich srdce. Pak je nám dovoleno druhého pochválit, ale jsme odvraceni od kritiky, té se máme zdržet u vědomí vlastní nedostatečnosti. Když nám na druhém něco vadí, máme svou pozornost obrátit na sebe a zpytovat sebe sama. A tyto postoje k druhým lidem máme v čase držet a čekat na další růst našich bližních.

A kdo má být ten slepý, ten žák a ten učitel? Slepý je ten, kdo má v oku trám, ten skutečně nic vidět nemůže. Žák bude ten, kdo je v postoji k druhým na dobré cestě a učitel vždy odkládá kritiku bližního a chválí na něm, co je dobré. Vždy se ho zastane. Je to jako v písni Návštěva od kapely Původní Bureš: „na každym našel něco co je vlastně fajn“.

Zdraví Vás Michal Maglia