Nedělní zamyšlení Michala M. – Seslání Ducha svatého

 Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch (Gen 1:2). Nějaký duch se vyskytoval už na úplném začátku. Byl tu, i když nikde nic nebylo, bylo jen pusto a prázdno. To byla asi nějaká latence, nějaká zatím neprojevenost. Podle wikipedie se ve Starém Zákoně pojem Duch svatý objevuje dvakrát. Má to být zřetelná a silně si uvědomovaná Boží přítomnost.

 Seslání Ducha svatého je scéna z aktuálního nedělního čtení Skutky apoštolů 2,1-11. Předchází mu Nanebevstoupení. Ježíš v něm odchází definitivně ze světa ve své tělesné přítomnosti. Nechytejte mě za slovo, jasně, že to byl Ježíš vzkříšený, ale i tak se zjevil, to znamená byl patrný v tělesném světě. Učenec 12. století Jáchym z Fiore chtěl dějiny lidstva rozdělit na tři etapy:

• období Otce, kdy platil Starý zákon a které skončilo příchodem Kristovým;
• období Syna, od narození Krista do jeho Nanebevstoupení a
• období Ducha.

Kristus odchází. Nastává osiřelý svět Boží nepřítomnosti? Jak jsme viděli, nějaký Duch tu působil pořád, od začátku věků. Ale pak se stalo, že se Bůh stal člověkem a teď odchází. To tu ještě nebylo! On odchází a sesílá Přímluvce, Utěšitele. Sliboval ho: Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví (J 15,26). Je přivolávaný ad–vocatus ;). Přítomnost tělesného Ježíše nahrazuje seslaný Duch. Tělesně obýváme svět už dále zase jen my, Duch symbolizuje pokračující přítomnost Boha na světě. A není to jen symbolika, když i my, kdo jsme se se Soterem osobně nesetkali (na rozdíl od těch, kdo byli Nanebevstoupení přítomni), zažíváme křesťanskou náboženskou zkušenost. Následujeme Krista, který tu ale není. Nebo tu je? Dokonce živý? Bůh se stal člověkem. Stal se proto člověk Bohem? Ne, ale ukazuje to, za co nás Bůh považuje. Ukazuje to nárok vůči člověku a současně hodnotu každého člověka. Bůh stvořil člověka vlastníma rukama ... a do utvořeného těla vepsal svou vlastní podobu, aby tak i to, co mělo být viditelné, neslo božskou podobu (citace Sv. Ireneje z Lyonu v Katechismu kat. církve 2002, str. 191). Kristus svým životem lidstvu ukázal pravý vztah Boha k člověku a zároveň člověka k Bohu. Pokud jde o tento vztah, není kvalitativní rozdíl mezi viditelným a neviditelným. I to, co je viditelné (člověk), nese božskou podobu. Kristus se stal viditelným, protože Bůh se stal člověkem. A člověk ať následuje Krista právě ve vztahu k Bohu, protože je k tomu nadán. Duch svatý je kristovská Boží přítomnost i po Jeho odchodu.