Nedělní zamyšlení Moniky P. - 2. neděle velikonoční

Když počátkem roku 2020 náš biskup Tomáš vyhlásil jako motto roku NEBOJTE SE!, nikdo netušil, jak brzy bude ještě aktuálnější a nabude významu, který ani sám autor netušil.

Tak jen připomenu: za necelé tři měsíce poté propukla pandemie COVID 19, ze které se některá naše duše i těla vzpamatovávají dodnes. A když se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, přišla válka na Ukrajině a s ní spojený strach, vysoká inflace a existenční nejistoty.

Jak to vše může souviset s příběhem Velikonoc očima apoštolů? Protože my jej známe a víme, jak dopadl, těžko se nám vžívá do myšlení právě apoštolů a Tomáše nevyjímaje. Ten navíc, protože si někam na chvíli odskočil, hned dostal nálepku Nevěřící 

Strach. Nejistota. Pochybnosti. Tři pocity, které v dnešní době dobře známe. A právě tyto emoce naplňovaly i učedníky, když se po Ježíšově ukřižování ukryli za zavřené dveře. Možná se báli, že stejný osud potká i je. Možná si kladli otázky, co bude dál. A možná pochybovali, jestli to všechno, čemu věřili, nebyl jen sen, který se teď rozplynul.

A pak najednou – Ježíš. Přichází k nim, i když dveře zůstávají zavřené. Nestojí na prahu, neťuká, nečeká, až mu otevřou. Prostě je tam. A první slova, která říká, nejsou výčitky, ale požehnání: "Pokoj vám!" Přináší pokoj do jejich strachu, radost do jejich nejistoty, naději do jejich pochybností.

O týden později je scéna podobná. Tentokrát je mezi učedníky i Tomáš. Ten, který si chce být jistý. Ten, který nechce jen slyšet vyprávění ostatních, ale potřebuje se přesvědčit na vlastní oči. A Ježíš ho za to neodsuzuje. Nabízí mu důkaz, který hledá. A Tomáš, konfrontován s pravdou, padá na kolena: "Pán můj a Bůh můj!"

Kolikrát jsme sami jako Tomáš? Chceme důkazy. Chceme mít jistotu. Chceme SE NEBÁT. Klademe podmínky. Možná někdy říkáme: „Budu věřit, až uvidím.“ Ale Ježíšova odpověď směřuje i k nám: "Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." To není odsouzení těch, kteří pochybují. Je to pozvání k víře, která jde za hranice toho, co lze změřit, spočítat nebo dokázat a jako statistik vím, o čem to je 

Ježíš vstupuje i do našich uzavřených místností. Do našich strachů, nejistot a pochybností. A přináší pokoj. Možná ho nevidíme tak jako učedníci, ale jeho přítomnost je skutečná. V tichém povzbuzení. V odpuštění, které přijímáme i dáváme. V malých zázracích každodenního života.

Otázka je – jsme ochotni uvěřit, i když nevidíme? Otevřeme dveře, nebo zůstaneme zavření ve svém strachu? NEBOJME SE

Monika Pavelcová