Nedělní zamyšlení Moniky Pavelcové - Svátek Svaté rodiny

Svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa

Když se řekne „křesťanská rodina“, mnozí si představí něco téměř nedosažitelného: rodinu, která se každý večer modlí růženec, ráno čte Písmo svaté a nikdy mezi sebou nezvýší hlas. Vzpomínáme na obraz Svaté rodiny – Ježíše, Marii a Josefa – jako na ideál bez chyby. Ale jak vypadá křesťanská rodina dneška ve světě, který je na první pohled zcela jiný?

Dnešní rodina žije v neustálém kolotoči. Ráno vstávat, starat se o děti, zvládat práci, úkoly, koníčky, nákupy – a večer už jen padat únavou. Do toho si děti občas postaví hlavu, zlobí, sourozenci se hádají. To vše je normální. Konflikty jsou na denním pořádku: někdy kvůli maličkostem, jindy kvůli dlouhodobým nedorozuměním. A právě zde se ukazuje jedna z největších výzev křesťanské rodiny: schopnost odpouštět.

Rodina není o tom, že nikdy neuděláme chybu, ale o tom, že se dokážeme vzájemně přijmout takoví, jací jsme. Chyby druhých nám mohou připadat příšerné, ale je dobré si uvědomit, že i my sami často selháváme. Křesťanská rodina je tam, kde je prostor pro odpuštění. A odpuštění není slabost; je to dar, který dáváme druhým i sami sobě. Když si dokážeme navzájem odpustit a přestat vyčítat, jdeme správnou cestou. Možná to znamená začít u úplně jednoduchých věcí. Usmířit se po hádce. Přijít za druhým a říct: „Mrzí mě to.“ Přijmout omluvu a nevyčítat: „Ale to už se stalo několikrát!“ Každý z nás může vnést do své rodiny více klidu a lásky, ale vždy je potřeba začít u sebe. Je to něco jako: Jak se do lesa volá...  Pokud preferujeme odpuštění, trpělivost a laskavost, odpoví nám láska. Ale jestliže je mezi námi hněv, sobectví a nezájem, nemůžeme čekat od jiných nic hezkého.

Křesťanská rodina dneška nemusí být dokonalá. Nemusí být bez chyby. Ale měla by být místem, kde je láska silnější než konflikty, kde odpuštění má větší hodnotu než hněv a kde každý člen rodiny ví, že je přijatý a milovaný. Bůh nečeká, že budeme dokonalí. Ale čeká, že budeme pracovat na sobě a na svých vztazích. S jeho pomocí a s podporou těch, kdo nás obklopují, třeba i se členy naší farnosti, se můžeme přiblížit tomu, aby naše rodiny byly nejen krásné na pohled, ale skutečně svaté v každodenním životě.

Monika Pavelcová