Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Ondřeje D. - 11. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Ondřeje D. - 11. neděle v mezidobí



Datum konání:
13.6.2021

Zamyšlení nad evangelijním textem 11. neděle v mezidobí (Boží království kolem nás)

Poprosím Vás o nelehkou věc. Zavřete, prosím, oči a představte si vrcholný podzim s mrazivými mlhavými rány a dopolední nízkou šedou oblohou, s popoledním náhlým a krátkým oteplením, s ostrým větrem, ve kterém je již cítit zima, a s časným stmíváním včetně prudkého poklesu teploty. Není to vůbec snadné uprostřed končícího jara. Představa ale souvisí s dnešním tématem Božího království, a tak to stojí za pokus. V druhé polovině osmdesátých let se uprostřed podzimu na konci října a na počátku listopadu studenti gymnázia na středně velkém okresním městě v jižních Čechách shromažďovali každé pracovní ráno po dobu tří týdnů na nedalekém parkovišti, které bylo příhodně zřízeno na zrušeném pohřebišti u děkanského kostela. Ospalé obličeje, zimou schoulené postavy oblečené do pracovních oděvů. Po nalodění do přistavených autobusů se vyjelo do nedalekého JZD. Atmosféra v autobuse se zahřívala, stručné výměny informací se košatily a většina účastníků začala oceňovat vystoupení z koloběhu učení a ověřování znalostí. Od autobusů to byl na bramborové pole již jen kousek. Pro městské děti (vesničanů bývalo ve třídě jen v řádech jednotek) to byl nezvyklý pohled na širé hnědošedé pole ukončené obzorem s vyoranými brázdami plnými brambor. Pach vlhké země, někdy jílovitě mazlavé, a zralých brambor, řev přijíždějících traktorů s valníky, ostré pokyny pedagogů. Po rozdělení plechových kýblů to teprve opravdu začalo. Bramborová brigáda, oblíbená (u salámistů) i nenáviděná (i studijních typů a zdravotních chabrusů).

Evangelista Marek ve svém evangeliu téma Božího království výslovně zmiňuje pouze dvakrát, obě zmínky jsou obsaženy v evangelijním úryvku dnešní neděle. Obě podobenství (Mk 4,26 – 4,29 a 4,30 – 4,34) jsou orientována zemědělsky, způsobem, který promlouval k Markových čtenářům, členům jeho církevní obce. První podobenství o růstu obiloviny ze semene zdůrazňuje vršením časových úseků a fází růstu pomalost, současně však až nezvratnou živelnost procesu, na jehož konci je sklizeň a potrava pro komunitu. Marek odhlíží od ošetřování pole a zemědělských rostlin, které bylo, jak i víme z jiných textů evangelií, namáhavé, nesnadné a přinášelo nejisté výsledky. Biolog nám dokáže vysvětlit, proč zrno vzklíčí, roste ke zrání a sklizni. Pro nás to je a i pro Markovy současníky to byl vlastně tajemný proces, který dával tušit existenci nějaké síly, která přírodu udržuje tak říkajíc v zajetých kolejích. Markovi dává proces zasetí, růstu, zrání a sklizně (Ježíšovými slovy) příležitost nabídnout čtenářům naději, že Ježíšovo Boží království sice není na první pohled viditelné, ale jeho prosazování je nezadržitelné a směřuje ke svému eschatologickému závěru. Ježíšovými slovy bude „vyslán“ (apostellein) srp ke sklizni, tj. k ustanovení Božího království jako domova klidu a bezpečí pro všechny.

Ve druhém podobenství o hořčičném zrnu se na počátku evangelista Izaiášovými slovy (o představách o Hospodinu, Iz 40,18) táže, jak si lze představit Boží království (k čemu ho přirovnat), nebo jakým příběhem ho vysvětlit (jakým podobenstvím se znázorní). Na počátku je dáno příslovečné motýlí mávnutí křídel v Austrálii (nejmenší ze zrn rostlin) a na konci je bouře v Americe (vzrostlý dvou až třímetrový strom). Markův obraz byl tak trochu provokací a ironickou citací Ezechielova obrazu o nejmenší cedrové větévce (Ez 17,22), která vzejde na hoře Siónu a která se stane obrovským stromem, obydlím pro myriády ptáků a zvířat. Hořčičný strom (nebo spíše velký keř) byl na Blízkém východě plevelnou rostlinou, která dokázala obrovskou rychlostí obsadit zahradu a vytlačit z ní jiné rostliny; snad by ji šlo přirovnat k našemu černému bezu. Boží království tedy lze znázornit jako postupné prosazování Božího pořádku v chaotickém světě, sice zpočátku skrytě, později však velmi zřetelně a s konkrétními důsledky pro okolí. Obraz stromu, na kterém hnízdí ptáci a v jehož stínu mají doupata živočichové, je symbolem Boží královské moci. Takový nenápadně se objevivší strom se stává kotvou v nestabilním světě, bezpečným domovem pro všechny.

Na konci evangelijního úryvku se zmiňuje v jiné souvislosti než v Mk 4,11, že myšlenky Božího slova byla Ježíšem veřejně kázána v příbězích, podobenstvích. Jako by Ježíš chtěl poukázat na nebezpečí pojmového myšlení, které definicemi a snahou o přesné vyjadřování v každém kroku argumentace něco z reality ztrácí. Naše představy o Bohu i o Božím království jsou pouze přibližné. Pokud zpředmětňují, je to pouze proto, abychom vystoupali k dalšímu, následujícímu patru našich nepřesných představ, myšlenek a přesvědčení. Ježíš svá podobenství se svými učedníky v soukromí probíral. Nebylo tomu tak proto, že by se jednalo o nějaké tajné učení, které veřejnost nesměla znát. Spíše šlo Ježíšovi o to, že podobenství ukazovala svůj smysl v diskuzi. S davem, velkým shromážděním, se jen obtížně diskutuje. Pro budování Božího království museli být ve svobodné diskuzi vychováni učedníci, kteří dále šířili Boží slovo, až se dostalo na konec země.

A proč jsem na počátku svého zamyšlení hovořil o bramborové brigádě za časů pozdních osmdesátých let minulého století? Ne proto, abych ty časy ztraceného mládí chtěl idealizovat. Tři bramborové týdny byly v procesu vzdělávání ztraceným časem a je otázka, zda na gymnázium taková „praktická“ výchova patřila. Brigáda znamenala razantní změnu prostředí a zúžení cílů, takže dávala zažít něco, co by bylo možné označit jako pocit sounáležitosti, sledování konkrétního společného cíle s výsledky, které byly hned vidět. Současně nebyla dřina na poli natolik dlouhá, aby otupovala myšlení a vnímání. Městské děti se dostávaly blíže k „půdě“, přírodnímu cyklu i k tomu, co konkrétně a přímo zabezpečovalo potřeby celého společenství. Ač mě to až dodnes nenapadlo, v bramborové brigádě se zalesklo cosi, co bych očekával v Božím království. Pro mě uchopení brambory bylo zpočátku nereflektovaným setkáním s výsledkem přírodního plození.

Pokud si socialistické školství dovolilo (nechtěně) vyvolat představu Božího království, o co snadnější je úkol křesťanských církví, kteří projekt Božího království znají, reflektují a naplňují. Jenže je to všechno možná trochu jinak. V uplynulých dnech byla zveřejněna správa o nalezení neoficiálního pohřebiště u kanadské církevní internátní školy pro převýchovu dětí původního (indiánského a inuitského) obyvatelstva1. Znovu byly probírány závěry kanadské vládní vyšetřovací komise z roku 2015, ze které vyšlo najevo, že za dobu téměř sto dvacet let prošlo obdobnými školami (částečně vládou financovanými, však vůbec nekontrolovanými) 150.000 dětí původního obyvatelstva. Mnohé zažily utrpení, vymazávání jejich způsobu života a kultury a některé svou převýchovu ani nepřežily a jejich ostatky byly vhozeny do anonymního hrobu. Není to ojedinělý plod křesťanského školství: církve se podílely též na převýchovách dětí v Irsku a ve Španělsku2. Styl církevního školství v první polovině dvacátého století v Rakousku popsal ve své drásající autobiografické próze Thomas Bernhard (Obrys jednoho života3). Pochopitelně, že v tomto působivém díle nebyla církev sama. Převýchovné programy pro domorodé děti v Austrálii byly organizovány a vykonávány vládou4 (a jsou teprve v poslední době reflektovány na veřejnosti a v próze5. Až bude někdo smutnit nad církví vítězící, poslal bych ho (alespoň v myšlenkách) na denní pobyt v takovém pěkném církevním zařízení. Známý esejista Jiří Krupička ve svém souboru esejů Flagelantská civilizace6  vyslovuje nesouhlas s epidemií omluv a sebemrskačství v souvislosti s minulostí západní civilizace. Určitě je třeba rozlišovat to dobré a to špatné a obojí by mělo být předmětem výzkumu. Bez pojmenování špatného však rostlinka Božího království nepovyroste.

 

Odkazy:

  1. https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/masovy-hrob-indianskych-deti-v-kanade-jak-fungovaly-skoly/r~520c2c6ec2b111ebb98b0cc47ab5f122/

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kanada-deti-indiani-cirkevni-skoly-zneuzivani-ztracene-hroby.A181022_115250_zahranicni_kha

literární reflexe: https://www.kosmas.cz/knihy/269740/wenjack/

 

  1. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/v-irskych-katolickych-skolach-bili-a-znasilnovali-deti-tvrdi-zprava.A090521_105612_zahranicni_ipl

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ztracen%C3%A9_d%C4%9Bti_frankismu

 

  1. https://www.kosmas.cz/knihy/108716/obrys-jednoho-zivota/

 

  1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukraden%C3%A1_generace

https://humanrights.gov.au/our-work/aboriginal-and-torres-strait-islander-social-justice/publications/bringing-them-home

 

  1. https://www.kosmas.cz/knihy/106059/sem-patrim

 

  1. https://www.databazeknih.cz/knihy/flagelantska-civilizace-104115

 

Použitá literatura:

Donahue, J. R., Harrington, D. J.: Evangelium podle Marka / Sacra pagina 2., KN 2005

Limbeck, M.: Evangelium sv. Marka / Malý stuttgartský komentář 2., KN 1997

Pokorný, P.: Evangelium podle Marka / ČEK k NZ 2., ČBS 2016

Kol.: Výklady ke Starému zákonu IV., KN 1998

Bible, ČEP, ČBS 1995