Nedělní zamyšlení paní Šárky Plawné - 16. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Mt 13,24–43
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
„Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: »Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?« On jim odpověděl: »To udělal nepřítel.« A služebníci mu řekli: »Máme jít a sesbírat ho?« On však. řekl: »Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.«“
Předložil jim další podobenství:
„Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Pověděl jim jiné podobenství:
„Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: »Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.«
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl:
„Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš!“

V evangeliu této neděle čteme podobenství o Božím království. U rabínů v Ježíšově době, když vyučovali, byla běžná úvodní formule: „Chci Ti vyprávět podobenství. K čemu můžeme tuto věc přirovnat? Je to jako…“.  Ježíš promlouvá k zástupům o Božím království a na pochybnosti, rozpaky a otázky svých posluchačů odpovídá v podobenství. Životní události, které líčil Ježíš ve svých podobenstvích potvrzovaly posluchačům spolehlivost a důvěryhodnost jeho poselství. Je však potřeba mít na mysli, že jakkoli bude podobenství přiléhavé, může mít svá úskalí, protože podobenství není pravda, je to jen podobenství, které ve svém příběhu pravdu ukrývá.

Lidé v Ježíšově době měli s pojmem „nebeské království“ spojené určité představy a ty nekonvenovaly s tím, jak o nebeském království hovořil Ježíš. „Boží královská vláda“, pro izraelský národ znamenala osvobození z nepřátelského otroctví a bezpečný život ve vlastní zemi. Ježíš však neočekával od svých posluchačů slepou víru. Měli mu věřit a následovat ho z dobrých důvodů. Svými podobenstvími se  snažil posluchačům dobré důvody pochopit. Proto byla ilustrace pro Ježíšovy posluchače důležitá.

Ježíš nám vypráví jak na poli, které bylo oseto dobrým semenem, vyrostl také plevel. Služebníci jdou za hospodářem, chtěli by rostoucí plevel hned vytrhat, ale hospodář jim říká, aby to nedělali. Hrozí totiž, že při sbírání plevele vytrhají spolu s ním také pšenici. Je potřeba počkat do žní. Teprve tehdy bude plevel oddělen a bude spálen. Ježíš ve svém podobenství o pšenici a plevelu odmítá pokusy odstranit „plevel“ násilným způsobem. Odmítá podporovat růst dobra vymýcením zla. Ačkoli nám tato formulace může znít podezřele, vede nás k poznání (přiznání si), že většinou nejsme schopni poznat zlo od prvopočátku, takže jsme v nebezpečí zničit také i dobro v jeho začátcích.

Dnešní text evangelia nám představuje dva různé způsoby pohledu na určitou situaci a následné jednání. Na jedné straně je pohled hospodáře, který má naději a má vizi, na straně druhé je pohled služebníků, kteří vidí problém. Služebníkům leží na srdci pole bez plevele, avšak hospodář důvěřuje dobré setbě. Ježíš nás vybízí, abychom dokázali žít své životy s pohledem zaměřeným na dobrou setbu, kterou Bůh umí chránit i mezi plevelem. S Bohem nespolupracuje dobře ten, kdo hledá limity a vady u druhých, ale spíše ten, kdo důvěřuje dobré věci a pěstuje ji až do sklizně.  

Mám za to, že Boží království není něčím pouze duchovním, není něčím z onoho světa, ale je to náš svět, ve kterém se Boží vůle dokonale uskutečňuje (Lk 17,21). Tomáš Akvinský říká, že království nebeské je vnitřní duchovní aktivita spočívající v poznávání božské reality, tedy v nazírání pravdy Boží - contemplatio divinae veritatis. A protože Bůh je stále přítomen a můžeme usilovat o  jeho poznání, jeho království je přítomno. Nemusíme čekat na žádnou událost, protože nebeské království se děje. A to i dnes a v tomto našem světě.

Pro Matouše bylo důležité, aby čtenář evangelia slovu o Království porozuměl, protože jak čteme v evangeliu, jen slyšet o království Božím nestačí. (Mt 13,19) Myslím, že v žádném případě není jedno, zda jdeme životem jako slepí a neoslovitelní Božím slovem, nebo zda se s otevřenýma očima a ušima pokoušíme chápat život, svou víru a snad i Boha.

Zasílám letní pozdrav do starorolské farnosti

                                                                                                                                                                            Šárka Plawná