nedělní zamyšlení Petra Kurimského - Slavnost Nejsvětější Trojice

NEDĚLNÍ  ZAMYŠLENÍ,  neděle  4. 6. 2023

 SLAVNOST  NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE

 Evangelium, Jan 3, 16-18:

          … „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ ...

            Dnešní slavnost Nejsvětější Trojice je oslavou snad největšího tajemství, které zcela a zásadně odlišuje křesťanství od jiných náboženských směrů a tradic. Obsahem svátku je tajemství lásky a tajuplného spojení, tvořící samotné jádro naší víry. Učení o tom, že Bůh je jedné podstaty a přece ve třech osobách je z celé křesťanské věrouky to nejobtížnější a současně nejtajemnější. Nelze ho pochopit rozumem, ale je možné ho s vírou přijmout.  Nejde ho ani jednoduše vysvětlit pomocí lidských slov a pojmů.  Při každé takové snaze nám nakonec zbude více otázek než odpovědí.  I svatý Augustin, který sepsal výsledky svého 20letého bádání na toto téma do asi nejznámějšího a nejpodrobnějšího spisu o Nejsvětější Trojici De Trinitate, přiznává, že bude pravděpodobně velmi málo čtenářů, kteří mu porozumí.

          Nutno připomenout fakt, že církev si učení o Nejsvětější Trojici nevymyslela, ani ho nijak jinak nevyprodukovala.  Přijala ho od Krista. A je téměř jisté, že otázky, které vrtají hlavou nám, nejspíš vrtaly hlavou i prvním křesťanům. Musíme připomenout i to, že v souvislosti s naukou o Trojici se od počátku křesťanství objevilo i mnoho bludů. Jádrem těchto mylných myšlenkových proudů byl většinou názor, že víra v Nejsvětější Trojici popírá víru v jednoho Boha. S tímto názorem se můžeme setkat i dnes. Ve skutečnosti ale vyznání Trojjedinosti nepopírá víru v jediného Boha, ale naopak činí tuto víru smysluplnou.

          Filozofové i výtvarní umělci se v minulosti snažili přiblížit a vyjádřit podstatu Nejsvětější Trojice pomocí různých symbolů a příměrů. Např. sv. Patrik (†461) vykládal podstatu Trojice obrazem trojlístku. Jiným často užívaným symbolem byl trojúhelník obklopený sluncem, nebo tzv. ideogram, což jsou tři vzájemně se protínající kruhy. Typickým zobrazením Trojice z období renesance je Bůh Otec jako stařec patrialchálního vzezření s dlouhým plnovousem, stojící nad ukřižovaným Kristem, nad nimiž se vznáší holubice jako symbol Ducha svatého. Také v současnosti se setkáváme s různými symboly a podobenstvími, nejen při katechezích. Každý z nás už určitě nějaké slyšel.

          V tomto týdnu mě v Čro Vltava zaujal rozhovor s designérem Štěpánem Jílkem, jehož návrh vyhrál veřejnou soutěž na nový oltář pro chrám Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Mladý umělec vytvořil obětní stůl moderního minimalistického tvaru z bílého pískovce, vycházejícího z trojúhelníku, s odkazem na Nejsvětější Trojici.

          Avšak žádné připodobnění Nejsvětější Trojice, ani z oblasti umění, nemění nic podstatného na faktu, že toho, co víme o Trojici je nekonečně méně než toho, co o ní nevíme. Co ale s jistotou víme, je, že...

          „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

          Tak psáno jest. Čteme to v dnešním úryvku z Janova Evangelia. Slova, z nichž podivuhodně a smysluplně vyplývá tajemná dynamika Nejsvětější Trojice. Kdosi řekl, že kdyby se ztratila všechna Evangelia kromě této pasáže, stačilo by nám to k přežití. V ní je obsaženo to nejpodstatnější. Je to ta nejlepší zpráva od Boha, jejímž prostřednictvím dostáváme ten nejkrásnější dar.  Dar Milujícího, který nemá vůči nám žádné závazky, ale zcela nezištně nám se dává.

          Jak to téměř básnicky vyjadřuje v jednom ze svých dokumentů papež František: „Ve všech životních etapách a za všech okolností jsme nekonečně a nade vše milováni.“ (Evangelii gaudium, 2014). Je možné neopětovat tak velikou Lásku? A aby to bylo fér, tak i z naší strany by Láska k Němu měla být upřímná, čistá a bez podmínek.  Ať nám tedy jsou tato slova mantrou pro každý den našeho života.

          Dovolte mi na závěr vzpomínku na Patera Josefa Mixu. Byl to bezesporu jedinečný člověk a konteplativní kněz. Každodenní náplní jeho života bylo mj. ticho a rozjímání. Ve svých kázáních rád a s velkým respektem mluvil o největších tajemstvích víry.  A své posluchače dokázal oslovit a nadchnout. Sám jsem konvertita, pokřtěný ve 21 letech.  Asi jako každý jsem si i já na začátku své cesty kladl mnoho otázek. A byla mezi nimi samozřejmě i ta, zaměřená na podstatu Nejsvětější Trojice. Vyslechl jsem několik různých přirovnání a jedním z nich bylo i to, které P. Mixa s oblibou připomínal, totiž připodobnění Trojice k trojrozměrnému kvádru. Tento jednoduchý prostorový útvar je symbolem něčeho pevného, neměnného a ve své jednoduchosti krásného. Neoddělitelné spojení tří rozměrů, jako symbolů tří Božských osob. Když se nějaký čas po odchodu Patera Mixy na věčnost objevil na jeho hrobě náhrobek ve tvaru žulového kvádru od akademického sochaře Jana Kotka, okamžitě se mi vybavil tento příměr.  A tak dnes, když zapaluji svíčku na stanovickém hřbitově, vynoří se mi vždy myšlenka na Nejsvětější Trojici. Tak ke mně P. Mixa stále promlouvá a současně to vnímám jako důkaz, že touha po Bohu může být neomezená, sahající od časnosti až do věčnosti.

           Kéž nám jednota lásky Trojjediného Boha září každým dnem na našich cestách a vede nás k nerozlučnému společenství s naším Stvořitelem.

                                                           Petr Kurimský